Fotografie z koncertu
Další koncerty Davida Byrnea v Divadle Archa
Byrne je víc než Talking Heads
Čtvrteční koncert Davida Byrna v pražském divadle Archa byl snad ještě lepší než první vystoupení ve středu. Jeho doprovodné trio - Todd Turkisher na bicí a všeliké bubínky, Paul Socolow na baskytaru a skvělý Mauro Refosco na vibrafon, marimbu a velký buben - přímo telepaticky souznělo s plejádou rytmických nápadů energií sršícího Byrna.
Show, která trvala dvě hodiny, započala dlouhou předehrou na různé perkuse, do které vzápětí vstoupil David Byrne a přednesl introspektivní verzi skladby A Long Time Ago, patřící k vrcholům jeho posledního alba, na kterém dává nahlédnout do předtím skrytých zákoutí svého privátního světa. Skvěle nazvučený sál byl svědkem fascinující směsi dávných skladeb Talking Heads a Byrneových věcí nových. Méně znám příběh transvestita Gods Child vystřídala nová skladba My Love Is You. And She Was, píseň o levitující dívce známá z parádního videoklipu, je - podle autorových slov - příběhem jeho kamarádky, která pracovala v továrně na žvýkačky a cpala se LSD. Do příběhu Nothing But Flowers z desky Naked Byrne včlenil nový úvodní text, jenž je autobiografií jeho vlastního hledání domova.
Byrne, která je překvapivě dobrým kytaristou, se občas - tak jak to ostatně známe z jeho koncertních videí - postavil čelně na krok od Socolowa nebo bubeníka Turkishera a vzájemně se formou duelu provokovali k maniakálním zvukovým skulpturám. I diváci na parketu pod nimi přímo cítili vibrace rytmizovaného vzduchu. Píseň Crash končila stejně jako na desce atonálním chaosem boosterované kytary a basy, interpunktovaným Refoscovou marimbou.
Zajímavé je pozorovat, jak s Byrnovým uměleckým vyzráváním dostává jeho interpretace skladeb Talking Heads zcela nový smysl. Byrne si pohrává i s odlišnou dikcí svých zkoumavých textů. Zůstává nadále posedlý rytmickou stránkou věci, prokládá ji však sebezpytujícími polohami. I Zimbra, kterou známe z někdejšího zdvojeného obsazení Talking Heads, uhrálo jeho nové trio se stejnou přesvědčivostí a nápaditá hra světel skvěle navodila horké prostředí západoafrických rytmů. Fascinující Back In The Box vystřídala nově pojatá verze Once In the Lifetime a večer měla zakončit osobní U and I. Publikum však Byrna z pódia nepustilo a doslova si vydupalo další tři přídavky. Zahrál mezi jiným i skladby Psychokiller, LDW, Burning Down The Opera House. Koncert ukončila starší záležitost, City of Dreams, v níž Byrne - dnes vyzrálý umělec, již dávno nepodobný onomu neurotickému plastikovému Marťanovi - nachází "svoji" Ameriku.
Zdenek Pecka, Lidové noviny, 29. 10. 1994