Další koncerty Davida Byrnea v Divadle Archa
Byrneova hudba barevně tančila
Zpěvák a muzikant David Byrne, který předevčírem koncertoval v pražském Divadle Archa, je v podobné roli jako třeba David Bowie: nasává vůkolní hudební podněty a na koncertech jim dává svůj výklad. Největší vášní bývalého zpěváka newyorských Talking Heads je latinskoamerická hudba, robotický pohyb, hodinářsky přesný rytmus a taneční zvukové experimenty. To vše se sloučilo v hybnou muziku, ochucenou Byrneovým smyslem pro ironii.
Zpěvák vběhl na pódium Archy v křiklavě růžovém "chlupatém" obleku a za zvuků písně Sock It To Be. Úmyslně přehrával roli hvězdy, loutky showbyznysu, a zároveň se tím skvěle bavil. Natáhl na sebe i skotskou sukni či přiléhavou kombinézu s anatomickým vyobrazením svalů.
Tančící Byrne stále strhával publikum k pohybu, zvláště při kmenových písních Talking Heads (například Road To Nowhere, Psycho Killer či I. Zimbra). Jeho muzika, "vyztužená" vášnivě měkkou rytmičností, se přelévala mezi beatem, reggae, salsou a dalšími styly. Hráč na klávesy i příležitostný kytarista pouštěl do hudby předtočené pasáže dechových nástrojů, s jejichž přispěním se skupina jakoby proměnila v mexický orchestr. Zahrála si také v duchu country, zatímco Byrne nasadil patos a steel kytara se rozplakala jak v klasickém slaďáku; jamajský baskytarista Desmond Foster, jehož pružný styl muziku poháněl i zahříval, se jen usmíval pod vousy. S pomocí výtečné vokalistky Christiny Wheelerové, která zpěvákův silový projev změkčovala ve dvojhlasech, se kapela přehoupla i přes písně z Byrneových sólových desek včetně nedávného titulu Feelings.
Vše bylo přirozené, organické a logické, ručními chřestítky počínaje a vrstvami tanečních "rytmopoloch" konče. Byrneova mnohobarevná muzika má neodolatelnou přitažlivost.
Vladimír Vlasák, MF Dnes, 7. 3. 1998