Kristýna Celbová: Kolem, kolem a zpátky
Tereza Indráková: Mezi nebem a zemí
Kristýna Lhotáková: Labuť
Kristýna Boková: Byl jsem pod stolem

Kristýna Celbová: Kolem, kolem a zpátky

Česká republika

choreografie: Kristýna Celbová
tančí: Kristýna Celbová, Marta Trpišovská, Jana Hudečková
hudba: Tim Robbins, moravské lidové písně / Moravian folk songs
scéna a kostýmy: Kristýna Celbová

Kristýna Celbová - tanečnice a choreografka; tanci se věnuje od dětství, ve svých deseti letech začala studovat na Taneční konzervatoři v Praze a v letech 1996-2001 studovala Duncan Centre. V roce 2000 absolvovala studijní pobyt v Amsterdamu. Během studia se zúčastnila mnoha tanečních projektů a na uměleckých festivalech a přehlídkách prezentovala i své vlastní choreografie (Amsterdam, Jordánsko - Amán, Čína - Macau, Portugalsko). V roce 1999 obdržela 2. cenu v mezinárodní choreografické soutěži Jarmily Jeřábkové za choreografii Nevěsty Cháronovy. V současné době je nezávislou umělkyní.

Není zvykem, aby o choreografickém debutu mladé dívky, čerstvé absolventky taneční školy, referoval přední kulturní týdeník na celé straně svého velkoplošného vydání. Literární noviny z 12. září minulého roku se věnují pod názvem Mladá žena z roku 2001 rozsáhle předešlému opusu choreografky, Nevěstám Cháronovým. Literární noviny oceňují "odložení lyricky ženské masky a naprostou absenci jakéhokoli sentimentu". Oceňují přesnost choreografického rukopisu, v níž spatřují právě "tajemství nesentimentality". Kristýna Celbová patří mezi nejpozoruhodnější talenty nejmladší choreografické generace. Byť zatím na nevelkých plochách, je její výpověď vždy komplexní a velmi odstíněná.
          Kolem, kolem a zpátky jsou miniaturními dějinami ženského těla v Čehách. Pod kolektivní pamětí "kmene" se tanečnice ošívají a odhánějí ji jako dotěrné psy a zase jí rezignovaně podléhají. "Kmenové tiky a vrozené malformace" tu skrze taneční projev karikaturně vystoupí v kybernetické čistotě symetrie a mechanické souhry. Zároveň však při vší jemné grotesknosti zůstává ve vizuální paměti diváka čirá, ušlechtilá výtvarná krása barev a těl v prostoru. Černá, bílá a zelená. Kristýna Celbová má schopnost neupatlané ironičnosti.

Kristýna Celbová, Holandská 10, 101 00 Prague 10, Czech Republic, celbova@email.cz

Tereza Indráková: Mezi nebem a zemí

Česká republika

choreografie: Tereza Indráková
tančí: Helena Arenbergerová, Pavlína Černá, Věrka Ondrašíková, Tereza Ondrová
hudba: Kronos Kvartet, Jablkoň
scéna: Vladimír Burian

Žijete-li v Praze a procházíte se po starém městě, nemůže vás při zahledění se do zákoutí, do palácových zahrad, vzhůru na terasy a balkóny a dolů na střechy nenapadnout: co kdyby se tady objevili... Imaginace se v tomto městě spontánně dává na pochod a plodí divadelní obrazy. Mladá choreografka a tanečnice si vykouzlila divadelní vizi při pohledu z Karlova mostu. Tak také byla tato taneční performance prezentována - jako site-specific, kdy exkluzivní diváci, pro něž Karlův most byl divadelní lóží, pozorovali tanečníky dole na Kampě.
          Představuji si, že Terezka tak dlouho zasněně pozorovala z mostu to imaginární jeviště dole, opřena celým tělem o kamennou balustrádu, až se u ní dostavila ona známá hmatová iluze - pocit, že hloubka před námi je zvoucí vodorovnou plochou, po níž se můžeme bez nebezpečí vydat. V takovém zahledění do hloubky začnou v nás promlouvat naše vnitřní Sirény a naše vnitřní Lorelei (pl.). Jde vlastně o zvláštní odbočku, o sestru závrati. Jen na poslední chvíli odoláme takovému vábení.
          Terezka Indráková a její tanečníci si s touto iluzí změny úhlu pohledu bezstarostně pohrávají. Na povrch vyvstává humor celé věci, stržení hrou, momenty z každodenního běhu života, mládí a ironie interpretek. Nezapomeňme však, že v pozadí je pohled z Kamenného mostu, a když se moc nakloníte, zalechtá vás divně v krajině břišní...

Tereza Indráková - tanečnice, choreografka; absolvovala Taneční centrum Praha - osmiletou taneční konzervatoř a v současné době studuje obor choreografie na taneční katedře HAMU. Absolvovala studijní pobyty v London Contemporary Summer Dance School, v Ballet Academy v Kolíně nad Rýnem a měsíční stipendijní pobyt Dance WEB ve Vídni. Spolupracovala na tanečních projektech s renomovanými choreografy - Brucem Taylorem, Derekem Williamsem, Viktorií Marks, Janem Kodetem a Petrem Tycem. Významnou zkušeností byl pobyt v Batsheva Ensemble (junior) v Izraeli pod vedením Ohada Naharina v letech 1998-99 a v dalším izraelském souboru Ido Tadmor Dance Company. V roce 2000 byla členkou tanečního souboru divadla F. X. Šaldy v Libereci, který v té době pracoval pod vedením Petra Tyce. Její první choreografie vznikly během studia - 1997 Odplouvám s kotvou, 1998 Starosti hoď za hlavu, Sonáta, 2001 Šumařovo dítě. Choreografii Na stejné vlně představila v roce 1999 na mezinárodním festivalu Tanec Praha. Choreografie Mezi nebem a zemí vznikla pro festival pouličního divadla na Malé Straně v Praze v roce 2000. Jako tanečnice účinkuje v choreografiích To všechno co vím o Sylfidách Petra Tyce, Danse Macabre Jana Kodeta. V současné době připravuje projekt relace současné hudby a tance Dech-puls-světlo, který bude mít v březnu premiéru v pražském divadle Ponec.

Tereza Indráková, Na Šutce 405, 182 00 Praha 8, Czech Republic, terule@cbox.cz

Kristýna Lhotáková: Labuť

Česká republika

koncepce, choreografie, tanec: Kristýna Lhotáková
zvuky: Ladislav Soukup

Kristýna Lhotáková - vzdělání: Folkwang Hochschule, Essen, Německo (obor současný tanec), Duncan Centre konzervatoř, Praha, Výtvarná škola Václava Hollara, Praha. Stipendia: "Reperages", sympozium současného tance pořádané nadací Dance a Lille v Montrealu, Kanada The American Dance Festival - Durham, USA. Nejvýznamnější choreografie: 2001 Two, too (ve spolupráci s Annou Huber), Trans IT!, 1999 Venuše s Rubikovou kostkou, 1998 Duet, Europalia, Brusel (Belgie), 1998 Sen s andělem, Budapešť (Maďarsko). Významné spolupráce 1998/1999 spolupráce s Annou Huber na představení Die Anderen und die Gleichen, Berlin (Německo), 1996 Strappi stuzicanti, choreografie Simone Sandroni, 1995 Den je ráno v poledne a večer, režie Peter Schumann, 1993-1996 spolupráce s choreografkou Lenkou Flory v Duncan Dance Company. Mezinárodní ocenění: V roce 2000 byla choreografie Venuše s Rubikovou kostkou oceněna 3. místem v mezinárodní soutěži Aerowaves, The Place Theatre - Londýn. V roce 2001 obdržela K. Lhotáková 1. cenu v soutěži Fringe Festival of Contemporary Arts, Perth - Australia.

Je to zvláštní shoda náhod, a možná bychom z toho mohli udělat i malý rébus místních dějin, že se z bílé labutě, nejrozšířenějšího symbolu tanečnice a všeho ideálního a romantického, co si můžeme s tancem spojit, stala v Praze Bílá labuť, nejpopulárnější obchodní dům, poutní místo pro pragmatiky a realisty z Prahy i venkova. Proti Bílé labuti se nachází Divadlo Archa, jež přebývá i se svou výmluvnou biblickou symbolikou pod jednou střechou s Československou obchodní bankou, která hostí jen jedno zvířátko - zlaté tele. Právě pasáž budovy banky, v níž se nachází Divadlo Archa a která ústí k Bílé labuti, si zvolila Kristýna Lhotáková (která prudce a rébusovitě spojila mýtus a postmoderní svět už v názvu své předchozí kreace Venuše s Rubikovou kostkou) pro svou performanci. Sama k tomu pýthicky prohlašuje: "Dejme tomu, že dnes večer, 18. ledna 2002, si řeknu, že se pokusím vyjádřit například smysl života nějakým jemným způsobem. Vyberu si místo a pak zatančím krátký tanec mezi jídelnou a kavárnou a za zády, přes ulici, budu mít obchodní dům." Kdo ví, třeba naváže na průzkum našeho zakletého království, které tu započala skupina Gob Squad (čti: B. Blažek, Vzletem sokolím). Kristýna Lhotáková je ve své tvorbě bezstarostně důsledná. Ví velice dobře, co nechce. Na to, co chce, má celý život před sebou. Její Venuše s Rubikovou kostkou má na své poutnické holi už přečetné zářezy. Proto byl mladé choreografce vystaven "bianko šek" a teď čekáme, co za něj "U Labutě" dostaneme.

Čtyři dny, Celetná 17, 110 00 Prague 1, Czech Republic, ctyridny@login.cz, www.ctyridny.cz

Kristýna Boková: Byl jsem pod stolem

Česká republika / Czech Republic

choreografie: Kristýna Boková
tančí: Kristýna Boková, Petra Púčiková, Lenka Bartůňková
hudba: Leoš Janáček

Kristýna Boková - tanečnice a choreografka, prošla kursy výrazového tance Evy Blažíčkové a poté studovala Konzervatoř Duncan Centre v Praze. V roce 1996 účinkovala v projektu Divadla Archa Grimm Grimm - putování minulostí k budoucnosti a v roce 1997 také v pokračování Grimm Grimm - kniha druhá a Grimm Grimm - příběhy o Sněhurkách. V souvislosti s turné v Japonsku strávila měsíc na stáži u Mina Tanaky.
          V roce 2000 vznikla choreografie Byl jsem pod stolem jako školní maturitní práce. Její další práce Jsem jako vodní tráva, bez kořene pluji… získala v choreografické soutěži o cenu Jarmily Jeřábkové první cenu. Tuto choreografii uvedla v roce 2001 dramaturgie festivalu v Regensbugu a Portu. Ve stejném roce se spolupodílela na realizaci projektu Contempo-Terezín, oživujícím bývalé židovské gheto z druhé světové války. Loni na podzim absolvovala v New Yourku seminář techniky Bodybalance. Svou poslední choreografií Tetel zahajovala 3. ročník soutěže o cenu Jarmily Jeřábkové.

Ze tmy vystupuje vzpomínka, vytažená za vlasy ze zapomnění tóny hudby Leoše Janáčka. V té hudbě je zralá bolest vzpomínky, ta hudba je tady, v přítomnosti, ta polodětská zjevení tanečnic jsou tam, ve vzpomínce. Z celé choreografie vyzařuje pel dětství; jako bychom cítili s Bruno Schulzem vůni skořice. Holčičí tváře tří tanečnic. Kladou v dětské rozespalosti čela, spánky, lokty a dlaně na pomyslný stůl v pohybové kompozici, která je v zásadě minimalistická, přitom však tak velmi smyslová, chtělo by se říci vlahá a hebká jako dětská pleť rozpálená večerní únavou. Tanečnice nepotřebují nic kromě citlivého světla a šatiček, které jsou velice vzdálenou, zcela jemnou aluzí na babiččin šatník. Světlo vykusuje střídavě tváře děvčátek "sedících" na imaginárních židlích u imaginárního stolu, střídavě jejich "pod stolem" se pohupující a na jakási nám neznámá vnitřní hnutí odpovídající nohy - světlo se tak "vtěluje" do pohledu dítěte, které pozoruje tajemství, skryté pod stolem. Tajemství zůstává tajemstvím. Vzpomínka tajemství neruší, vzpomínka tajemství pečetí. Obzvláště zde, v krajině mezi upírem a vlkodlakem. Otevřeli a zavřeli jsme herbář s velmi jemným žilkováním listu. Zůstal v nás dotek křehké krásy.

"Byl jsem pod stolem je o emocích, které pocítil člověk na místě plném lidí, kde však nebyl viděn, ale viděl lidi jinak než je znal. A skrze ně pochopil další obzor sebe samého." (K. B.)

Kristýna Boková, Březinova, 186 00 Prague 8, Czech Republic, krisibok@hotmail.com