Edyta Kozak & Mirek Kowalczyk / Made Inc.: Plik 01 / File 01
Magdalena Reiter & Katarzyna Chmielewska / Dada von Bzdülöw Theatre: All these Apropos
Gábor Góda / Company Artus: Cain's Hat
Maja Delak: "6agon"

Edyta Kozak & Mirek Kowalczyk / Made Inc.: Plik 01 / File 01

Polsko

video, tanec, hudba: Made Inc.
tančí: Magdalena Jędra, Rafał Dziemidok, Beatriz Blanco

File 01 patří mezi projekty, které využívají prostředků, metod a technologií současného postindustriálního světa k pokusu o jeho definici. Chce postihnout situaci člověka v době médií a virtuálních světů, reklamy a informačních kampaní. Současné umění nepracuje s morálními stanovisky, nekomentuje ani zjevná poškození. Místo toho nechává znít fakta a působit obrazy, ať naše vědomí i podvědomí soudí.
          Autoři představení File 01 konstruují jakýsi naučný program, hru o současném světě, v níž kombinují vidoeprojekci, živé pohybové výstupy lidí, hraček, se zvuky, současnou hudbou a modelují různá prostředí a obrazy. Jednotlivé výstupy odděluje siréna a řídí amplifikovaný hlas - jakýsi big brother, jehož pokynům všichni podléhají. Metodou, jakou se prostředky jednotlivých klipů kombinují, je náhoda - jistota, na kterou lze výlučně spoléhat. V úvodu představení si loterií publikum určí, jaké obrazy a v jakém pořadí uvidí. Kontexty vznikají náhodně a jsou věcí individuální interpretace. Princip volby připomíná trochu Cunninghamovy Events a kinoautomat dohromady. Autorům jde o zdůraznění současné autonomní existence faktů a událostí, o izolované, paralelní bytí, v němž mohou lidé setrvávat jako programy jednotlivých televizních kanálů, existovat, aniž by jim kdokoli věnoval pozornost.

Sdružení Made Incorporation bylo založeno v roce 2001 Edytou Kozak a Mirosławem Kowalczykem, kteří se řadu let pohybují v různých uměleckých oborech. Samostatně vytvořili řadu choreografií, instalací, hudebních koncertů, videoprojektů. Jejich individuální i společné práce byly prezentovány nejen v Polsku, ale i v zahraničí. Plik/File 01 je jejich prvním společným projektem. Svou tvorbu uvádí Mirosław Kowalczyk pod přezdívkou U A I. Největším úspěchem skupiny byla realizace interdisciplinárních projektů, v nichž se pozvaní umělci zabývají různými oblastmi umění. Hledají nové formy výrazu a výpovědi a kladou otázky týkající se pozice tvůrce a člověka v současném světě.

MADE Inc., Jutrzenki 111, Warsaw, Poland, tancer@wa.home.pl

Magdalena Reiter & Katarzyna Chmielewska / Dada von Bzdülöw Theatre: All these Apropos

Polsko

koncepce & choreografie: Magdalena Reiter
tančí: Magdalena Reiter & Katarzyna Chmielewska
hudba: Mazzol, D. Troop
production: X-group (PARTS & Brussels 2000)

Z krátké Beckettovy povídky Enough odvinuly autorky působivé, intimní pas de deux, v němž rafinovaně a s tajemným půvabem dvou ženských energií generují postupně atmosféru blízkosti,důvěrnosti, vzájemnosti přítelkyň. Hlavní je komunikace a vztah. A také ženskost, ke své slávě umocněna kostýmem - černou pavučinkou krátkých šatiček, které jen lehce zatónují nahá prsa tanečnic. Tělesná blízkost, synchronní variace, vzájemné doplňování krokových řad, paralelní impulsy, to jsou harmonizující prostředky komunikace.
          Tato choreografie představuje setkání literatury s tancem a v jistém smyslu tématizuje text. Tanečnice vykružují taneční textové řady v próze i rýmu, vedou dialog ve stejném pohybovém jazyce. Když však padnou slova řečená, jejich obsah není k pochopení, smysl uniká. Přes mikrofon vydechují tanečnice jakési pokyny, hesla, nedořečené věty. Věty vnášejí neklid a nelze je dokončit. Jsou to trosky textu, jímž se nedá nic sdělit. Ve shodě s Beckettem jsou tu slova rovna pasti. Zato souhra těl, rytmus jejich dechu, společně sdílená dynamika i klid mají konkrétní obsah a souvislost. Choreografie šíří prostorem zvláštní nálady. Vyzařuje klid zenových zahrad i erotické pnutí, pracuje s náznaky nedorozumění i s intimitou společných tajemství.

Katarzyna Chmielewska - absolvovala státní baletní školu v Gdańsku a studium na renomované P.A.R.T.S. pod vedením Anny Teresy De Keersmaerker. Pracovala v Tanečním a operním divadle v Gdańsku. Vystupuje i v městském divadle v Gdyni. S divadlem Dada von Bzdülöw je svázana od roku 1993. Vytvořila choreografie k představení Sonata, Lapiti versus the rest of the world (Lapiti kontra reszta świata). Na mezinárodním festivalu The Crash v Kłodzku získala cenu za roli v představení Nie bylo, nie bendzie czyli nie ma.

Magdalena Reiter - absolvovala baletní školu v Gdańsku a P.A.R.T.S.v Bruselu. Vystupovala v představeních Pierra Drouleza/E. Corbetta/A. Tallis Hypotetical stream 3. Příležitostně spolupracuje s Dada von Bzdülöw od roku 1998.

Dada von Bzdülöw - vzniklo v roce 1993 a ve své době představovalo první takzvané taneční divadlo v Polsku. Od samého počátku zde vznikají představení založená na svobodné volbě tvůrčího jazyka.

Dada von Bzdülöw Theatre, Klub Zak, ul. Grunwaldska 195/197, 80-826 Gdańsk, Poland, ibzdyl@wp.pl, kasia_chmielewska@wp.pl

Gábor Góda / Company Artus: Cain's Hat

Maďarsko

režie, choreografie: Gábor Goda
tančí: Tamás Bakó, Gábor Goda, Bea Gold, Erzsi Kiss, Béla Pinter
světla: Gábor Kocsis
hudba: Erzsi Kiss
kostýmy: Kriszta Remete

Když skupina Artus hostovala před dvěma lety v Praze poprvé v rámci přehlídky "To je Východ!" a uvedla koprodukční maďarsko-izraelskou choreografickou inscenaci Plynové srdce, dali jsme v našem časopise recenzi o ní titul "Krajina černých klobouků (in: Taneční zóna 2/2000). Obsahovala totiž drobnou digresi o tom, jak tanečníky z "chudé Evropy" magicky přitahuje motiv černého klobouku. Magie nepřestává působit - Artus k nám přijíždí s kloboukem v názvu.
          Klobouk může být nošen na hlavě jako metafyzická ochrana, nebo se z něj vytvaruje podoba obličeje, a pak se stává metafyzickou maskou. - Dva tanečníci s nahými obličeji stojí proti sobě tváří v tvář. Důvěrně i bezohledně si sahají navzájem do obličeje. Celou dlaní přikryjí tvář toho druhého a "seberou" mu ji. Ani Emmanuel Lévinas by lépe nevystihl existenciální rozměr tváře "toho druhého". To tabuizované hrábnutí druhému člověku do obličeje je silně fyzické, nesnesitelně důvěrné a hrubé zároveň, plné symboliky, a vpravdě starozákonní. Může to být bratrská něha, může to být bratrská nenávist.
          Nevím proč, ale zdá se, že mýtický námět, pralátka příběhu, vždy vyvolá u tvůrců potřebu použít pralátku hmoty - kámen, dřevo… Tak i zde: kameny, hole, hůlky - avšak pod kloboukem mají tanečníci Artuse kabalistické myšlení. Dvě dvojice v černém s dřevěnými hůlkami v ruce vytvářejí celou znakovou řeč z gest a pohybů s hůlkami, jsou to snad nějaké vznikající středoevropské "múdry"…?

The Hungarian Peforming Art Company ARTUS založil jako taneční soubor roce 1985 Gábor Goda, který je jeho hlavním choreografem a uměleckým šéfem souboru. V poslední době se však Artus stále více otevírá jiným uměleckým žánrům a technologiím, snaží se překročit hranice moderního tance a dát mu nový obsah. S tímto záměrem bylo v roce 1997 založeno středisko současného maďarského tance ARTUS-STUDIO.
          ARTUS má pevné místo na domácí taneční scéně, řada jeho představení byla odměněna prestižními maďarskými cenami, znají je diváci čtyř kontinentů. Z jeho novější tvorby uveďme Gas-Heart (v koprodukci s izraelským souborem Vertigo), 1999, Noah-Trilogy I-III (1999), Chinvat - The Ninth Bridge (2000), Einstein's Dreams (2001).

Company Artus, Kökörcsin u. 9, 1113 Budapest, Hungary, artus.goda@nextra.hu, www.artus.hu

Maja Delak: "6agon"

Slovinsko

choreografie: Maja Delak
tančí: Neda Hafner, Barbara Kanc, Bara Kolenc, Špela Medved, Ana Štefanec, Nataša Živkovič
světla: Jaka Šimenc
zvuk: Damjan Delak
scéna: Marko Peljhan
kostýmy, masky: Neda Hafner

Akronym v názvu choreografie směřuje k odkazu starověkého Řecka. V jeho historii a v hodnotách kultury hledala choreografka inspiraci k této duchovně-ekologické kompozici. Jako nejmladší oběti, kněžky či dívky procházející procesem iniciace, podstupuje šest mladičkých tanečnic rituál, zkoušku, zápas - agón, jehož smyslem je zjevení či obnova ztracených zkušeností. Je to vyjádření postoje k relativitám dnešního světa, rychlosti, ambicím, sebeovládání, ztrátě přirozených vášní.
          V dramatu Antigony našly hlavní témata - smutek, lásku, chorus a sebevraždu - a v inscenačním způsobu řecké tragédie základní choreografickou strukturu i výtvarný gestus. Jako řecký tragický chór si berou masky, aby skryly svoje tváře, jména, věk a jiná určení a aby zároveň nechaly těla promlouvat pohybem bez dalších komentářů. Jejich tělesné texty jsou radikálním vyjádřením názoru, a proto je zde tanec funkcí, ne ornamentem. Musí se projít cestou až nakonec a vydat svoje těla, aby celá zkouška, zápas - agón života, nabyla své platnosti. Musí se dojít až k tanci se smrtí, tanci vyvolené - tomuto velkému tématu tance v pradávnu i v nové době.

Maja Delak - tanečnice a choreografka, pedagožka. Absolvovala baletní školu v Lublani, ale chtěla se věnovat současnému tanci, což bylo v polovině osmdesátých let ve Slovinsku nemožné. Kromě příležitostných workshopů zahraničních pedagogů neexistovala možnost vzdělání v tomto oboru. Delak odjela na studia do francouzského Angers na CNDC L'Esquisse. V roce 1993 se stala členkou mezinárodně proslulé taneční skupiny EN-KNAP vedené Iztokem Kovačem. Zpočátku zde pracovala jako interpretka, ale v roce 1995 uvedla svůj debut - Manifestace introverta, která v dalších letech generovala v několika verzích. V roce 1999 uvedla choreografii Gina & Miovanni a její choreografie se staly pravidelnou součástí repertoáru skupiny. Od roku 1999 se intenzivně věnuje i pedagogické činnosti v rámci programu současného tance na Umělecké škole v Lublani.

En-Knap Company / Maja Delak, Metelkova 6, 1000 Ljubljana, Slovenia, marija@drogart.org, www.en-knap.com