Zuzana Hájková / Štúdio tanca Banská Bystrica: Tak dávno som ti nenapísala
Jozef Fruček / Rubia Mia Company: Noach
Goran Sergej Pristaš / BAD co.: Man.Chair
Goran Bogdanovski / Fičo Balet: Švic in Švarc / Sweat and Soot

Zuzana Hájková / Štúdio tanca Banská Bystrica: Tak dávno som ti nenapísala

Slovensko

choreografie: Zuzana Hájková
tančí: Veronika Koprnová, Zdenka Svíteková, Lenka Vokurková, Tomáš Nepšinský, Juraj Korec
světla: Ján Čief
hudba: Anton Popovič
scéna a kostýmy: Peter Janků

V několika tanečních obrazech formuluje Zuzana Hájková poetickou zprávu o ženském světě. Jednotlivé kapitoly ze života každé ženy prokládá čtením z listů. Citováním z korespondence jsou pověřeni muži, jejichž artikulace ženských myšlenek a pocitů, tužeb a snů zobrazuje rozsah záhady zvané žena. Jednotlivá údobí života od panenství, kontaktů s láskou, přes provoz domácnosti až k snům a vzpomínkám, se klenou jako dějství dramatu, a dosloví se finální taneční instalací - nostalgická snová modř zaplavuje snad stovky zavařovacích sklenic, které se stanou působivou metaforou paměti i jakýmsi ironizujícím pop-artovským komentářem k ženskému prožitku života. I když choreografka referuje o všedním životě, její fantazie a smysl pro přesnou pointu v situaci i pohybu vylučují cokoli banálního a nabízejí ryze současné verze známých "příběhů".
          Inscenace účinkuje zvláštním kouzlem jednoduché elegance. Efektní výtvarné a světelné prostředky a sugestivní původní hudba Antona Popoviče vytvářejí prostor s obsahem krásy a emocionální bezprostřednosti.

Štúdio tanca vzniklo v roce 1998 v Banské Bystrici a v jeho čele stojí tanečnice a choreografka Zuzana Hájková, která vytvořila základní repertoár souboru - inscenace Satto, Zakázané miesta, Trois, Twins: Tak dávno som Ti nenapísala. Její divadelní vidění a cit pro scénickou kompozici ji přivedl ke spolupráci s řadou významných umělců, výtvarníků, režisérů. Zvláště významná je spolupráce s hudebními skladateli, kteří komponují původní skladby k jednotlivým inscenacím. Skladba Antona Popoviče pro choreografii Tak dlho jsem ti nenapísala byla v roce 2001 nominována v rámci festivalu Divadelná Nitra na nejlepší scénickou hudbu.
Štúdio tanca patří ke špičkovým profesionálním tanečním divadlům na Slovensku. Jeho repertoár kromě Hájkové tvoří další slovenští i zahraniční autoři, jako např. Milan Kozánek, Marta Poláková či mistr taneční improvizace Brit Julyan Hamilton.

Štúdio tanca / Zuzana Hájková, Námestie slobody 3, 974 00 Banská Bystrica, Slovakia, bbdance@pcb.sk, www.studiotanca.sk

Jozef Fruček / Rubia Mia Company: Noach

Slovensko

choreografie: Jozef Fruček
tančí: Josef Fruček, Palo Krištofek, Katarína Mojžišová
kostýmy: Miriam Petráňová

Tvorba Josefa Fručeka se pohybuje v neklidné zóně experimentu, která sahá od hranic divadla až k tanci. Cesty, jimiž se ubírá, jsou složité a stěží předvídatelné, neboť mladý choreograf objevuje s každou prací jiný svět, hledá a proměňuje svůj pohybový text a pokaždé tančí trochu jinou řečí. Přesto je zjevné, že velmi uvědoměle kříží svou duchovní a fyzickou energii, systematicky komponuje a intenzivně interpretuje.
          Fruček vystudoval herectví a umí pracovat s textem, a nejen ve smyslu literárním. Má schopnost hledat a nacházet podstatné symptomy tématu a stylového paradigmatu a konstruovat obrazy i situace velmi osobité kvality. Dramatický výraz herce a pohybovou expresi tanečníka chápe jako dvě strany téže mince v hodnotě jedinečného divadelního obrazu. Touto schopností myslet a přirozeně existovat v obou světech se vydává jeho tvorba jaksi solitérsky napříč.
          Jeho tělo, schopné velkých fyzických a technicky rafinovaných výkonů, není tělem běžného tanečníka, který prošel standardní průpravou. Má zvláštní energii. Není poznamenáno příznakem žádné z tanečních technik. Akumuluje energii až k výbušnosti, prudce mění napětí, je schopné patosu i komiky, vyhýbá se lyrice. Herecký backround postupně potlačuje až, dá se říct samovolně, dospívá k tanci.
          Představení Noach je výsledkem dlouhé společné experimentální přípravy a výzkumu, který podnikl choreograf se svými dvěma přáteli - hercem Pavolem Krištofkem a tanečnicí Katarínou Mojžišovou, kteří společně tvoří mikrosoubor Rubia Mia Company. Biblickou látkou o praotci Noemovi a potopě světa se nechali volně inspirovat, nemířili k ilustraci či metafoře příběhu a jeho situací. Téma apokalypsy jakožto univerzálního obrazu duchovní historie lidstva tvůrci zkoumali jako výsledek lidské imaginace, zaměřili se na místa lidského vědomí, ze kterých tyto představy vyvěrají. Dospěli k tvaru s magickou atmosférou, v němž hra, souboj, spolupráce, riziko společně generuje vzorec lidské zkušenosti a jejího tajemství.

Jozef Fruček (1975) - slovenský herec, choreograf a tanečník. Vystudoval herectví na Vysoké škole múzických umění Bratislavě a věnuje se postgraduálnímu studiu hlasu a pohybu, v němž zkoumá možnost rozvoje interpretačních schopností. Svůj výzkum opírá o dlouhodobé studium tradičních čínských duchovních a bojových umění a o studium čínské medicíny. V roce 1998 strávil půl roku na stáži v Holandsku v European Dance Development Centre. Jako činoherní herec vystupoval na slovenských jevištích, ale převážně se věnuje choreografii i autorské taneční tvorbě. Spolupracoval s mnoha evropskými soubory a účastnil se několika mezinárodních projektů. Choreograficky debutoval v roce 1996 s titulem Garba , další titul, autorské sólo No Enter (2000), bylo oceněno cenou Jarmily Jeřábkové v soutěži mladých choreografů. Ve stejném roce vznikl projekt Noach, na jehož práci se váže vznik konstelace skupiny Rubia Mia Comp. V loňském roce uvedl, coby režisér, v Belgii další experimentální pohybově divadelní projekt Hotel Rara.

"Všetkých Vás zdravím. Som rád, že ste sa tak spolu zišli a pozastavili sa nad tým. Je to úplne v poriadku, že Vám to neide do hlavy. Všetci sa ma na to pýtajú. NOACH je meno pre Noeho. V takomto znení je používané v najstaršej biblii, ktorá bola u nás, na Slovensku, vydaná v 16. storočí. A mne sa to veľmi páči. Okrem toho to ľudí donúti aj trochu premýšľať o tom, či to je naozaj Noe, alebo niekto iný. Čo môže byť tiež pravda. Rád Vás v Prahe uvidím. Jozef"

fruco198@yahoo.com

Goran Sergej Pristaš / BAD co.: Man.Chair

Chorvatsko

režie & choreografie: Goran Sergej Pristaš
tančí: Nikolina Bujas, Pravdan Devlahović, Damir Bartol Indoš
hudba: Helge Hinteregger

Taneční remake stejnojmenného divadelního představení z roku 1982 Damira Bartola Indoše vznikl jako work in progress - jako hudebně improvizační struktura, která v pohybových paralelách tvoří nad textem vlastní prostor a svět. Jako metatext generuje jedinečný materiál v hledání relací mezi objektem a tělem, mezi formou těla a objektu, vzájemné dynamické, prostorové, ale i duchovní souvislosti. Dá se říct, že tanec a pohyb se sám sobě stává obsahem, objektivizuje pocity, které jej vyvolaly. Je to pozoruhodný výzkum obnovující elementární vědomí souvislostí vnitřního a vnějšího prostoru. Vyvíjí se v pohybových repeticích, které jako mantry otevírají brány pulzací svého rytmu do dalších pater podvědomí a jsou nástrojem proměny. Jak paradoxní, jak logické! Koncentrací ke ztrátě kontroly! Forma evropského butó! Stačí nechat působit vzory tančících těl, opustit analýzu a filozofické konotace této zahloubané struktury a spatřit prostor vlastní duše.

Divadelní skupina BAD co. byla založena v roce 2000, kdy její současní členové pracovali na projektu Confession v Theatre &TD. Prvním tanečním projektem skupiny bylo uvedení 2tri4 v listopadu 2001; choreografie získala Grand prix na choreografické soutěži Tendances v Lucembursku a bude uvedena na příští Aerowaves v Londýně. V srpnu uvede skupina premiéru Diderot's Nephew or Blood Is Thicker Than Water, která vzniká v koprodukci se Split Summer Festival, Teatar &TD a Art Workshop Lazareti v Dubrovniku.

Goran Sergej Pristaš, Mohorovičićeva 5, 10000 Velika Gorica, Croatia, cdu@zamir.net

Goran Bogdanovski / Fičo Balet: Švic in Švarc / Sweat and Soot

Slovinsko

choreografie: Goran Bogdanovski
tančí: Damjan Mohorko, Dejan Srhoj, Goran Tatar, Goran Bogdanovski
světla: Miran Šušteršič
hudba: Peter Penko
scéna: Irena Pivka
kostýmy: Alan Hranitelj

Goran Bogdanovski (1971) je nezávislý choreograf a tanečník. Jeho všestranné interpretační a technické dispozice mu umožnily vyniknout v mnoha tanečních oborech - baletu, fyzickém divadle, soudobém tanci. Absolvoval Národní baletní školu v Lublani, věnoval se gymnastice, baletu u současným tanečním technikám. V letech 1989-2000 patřil ke klíčovým členům baletního souboru Národního divadla Opery a Baletu v Lublani. I v době tohoto angažmá spolupracoval s celou řadou významných slovinských divadelních umělců a současných choreografů včetně Manjaž Pograjc a Betontanc Company. Součástí profesionálního profilu Gorana Bogdanovského je i spolupráce s filmem.
          Jako choreograf debutoval v roce 2000 vynikající choreografií 1:0, která uvádí do souvislosti sport a balet jako kontrastní oblasti mužského světa. S humorem vedená úvaha o tanečních rysech fotbalu a fotbalových kvalitách klasického tance dosáhla velké domácí i zahraniční publicity a byla komentována prestižními evropskými odbornými periodiky. Švic in Švarc (Zpocený a umouněný) je inaugurační práce nově vzniklého souboru Fičo Balet Company, jež se zformoval z tanečníků předešlé Bogdanovského produkce 1:0.
Virtuozitu pramenící z klasického tanečního backroundu používá Goran Bogdanovski dvojím způsobem - jednak osvobozuje tanečníky tak, že zkrátka nemají žádný pohybový problém, a v druhém plánu umožňuje rozkmit výrazu od kvality k její perzifláži, od tradice k novým objevům. Kvartet tanečníků v těsných topech a sukních je sám o sobě obrazem paradoxu. Look frekventantek lycea a proměnlivý taneční výraz mužských těl je estetickou i gendrovou provokací. Pasáž klasických choreografických pouček se rozpadá v tvořivém chaosu, v ironických pohybových komentářích, až dospěje k harmonické synchronizaci zvuku a pohybu těl, k jakémusi akusticky prohloubenému fyzickému zážitku. Pomocí připevněných portů se amplifikovaná těla tanečníků změní v poněkud legrační monstra, jejichž každý pohyb i hlas vysílá v novém komunikačním kódu a ve svém důsledku vytváří obraz nové komunikace - zvukovou vizualitu, zvuk tance, hudbu těla.

MASKA Production/ Goran Bogdanovski, Metelkova 6, 1000, Ljubljana, Slovenia, natasa.zavolovsek@guest.arnes.si, www.maska.si