Další projekty Zapomenutého orchestru Země snivců v Divadle Archa
Zapomenutý orchestr země snivců: Deset let
Výroční koncert orchestru improvizované hudby v historicky nejpočetnějším obsazení
28. června 2002 ve 20.00 v Divadle Archa
Hudba orchestru je měnící se počasí.
Záleží na obsazení, zvuku a náladě hráčů.
Je to výlet májovým počasím.
Můžeme se ocitnout
na louce, v lese, v ulicích,
doma či na nádraží,
kdekoli...
Na koncertu se setkají dvě desítky hudebníků, z nichž každý je prvotřídním zpěvákem či hráčem na nějaký nástroj, aby spojili své síly a vytvořili nejpočetnější improvizační těleso ne-li za dobu existence České republiky, pak určitě od založení orchestru v roce 1992. Co vznikne, když se na pódiu sejdou dvoje bicí a perkuse, troje housle, několikero dechových nástrojů, když zde stojí zpěvačka čínské opery vedle sólisty českého operního domu, maďarská houslistka vedle americké vokalistky? K dispozici nejsou žádné noty, nic není zaručeno, vše je záležitostí okamžiku…
Feng-Jün Song - zpěv
Tereza Roglová - zpěv
Agnes Kutas - zpěv, housle, viola
Jenifer De Felice (USA) - zpěv
Marie Steinerová - zpěv
Petr Matuzsek - zpěv, housle...
Marcus Godwyn (GB) - bicí
Pavel Richter - kytara
Ladislav Kozderka - trubka
Petr Tichý - kontrabas
Jozef Láska - kontrabas
Michal Kořán - sampler
Marek Šebelka - klavír
Roman Plischke - kytara
Petr Varjú - baryton a sopran saxofon, klarinet
Antonín Hlávka - perkuse
Dalibor Mucha - baskytara
Lukáš Hančil - hoboj
Jaroslav Kořán - bicí
Jiří Alexa - trubka
Výčet hudebníků není uzavřený, rozšíření orchestru chvíli před koncertem vyhrazeno!!
"Mnohdy se zamýšlím, zda na českých luzích a hájích by bylo možné něco takového jako Cobra Johna Zorna (kolektivní improvizace podle pokynů "skladatele") nebo jako "dirigenta" Butche Morrise, uskutečněná s improvizujícími kolektivy v různých zemích. Někdy o tom pochybuju, ale po shlédnutí Konce země v podání Zapomenutého orchestru Země snivců mě jímá nová naděje".
Z. K. Slabý, Rock & Pop, 2/2000
Orchestr založil hudebník a výtvarník Jaroslav Kořán se svým bratrem Michalem a s pianistou Markem Šebelkou jako improvizující těleso s proměnlivou hráčskou sestavou. První koncert se uskutečnil v létě 1992 v klášteře Plasy u Plzně. Jediným stálým členem orchestru je Jaroslav Kořán, který si pro jednotlivé koncerty vybírá spoluhráče z různých hudebních žánrů. Orchestr většinou tvoří šest až sedm hudebníků, při mimořádných příležitostech vystupuje i ve větším obsazení. Koncerty jsou často propojeny s filmovou projekcí či divadelní, taneční a výtvarnou akcí. Hudba orchestru je improvizací bez jakýchkoliv stylových omezení, svobodně zachází k hranicím jazzu, rocku, etnické a vážné hudby a zvukového experimentu ... Na svém kontě má orchestr nominaci na nejlepší jazzovou nahrávku roku 2001 v rámci cen Harmonie. Působí převážně v Praze, ale vystupoval i na mnoha místech České republiky, a také v Berlíně a Vídni.
Fotografie z prvního koncertu v Plasech. Autor: archiv.
V Divadle Archa hrál Zapomenutý orchestr země snivců v minulosti již několikrát: v multimediálním představení Gulliverovy cesty I, II, v pořadu Pocta Janu Zahradníčkovi a doprovázel němé filmy Utrpení panny orleánské, Poslední štace, Upír Nosferatu, Chaplinovy grotesky, Tabu, Finis Terrae.
"Orchestr se zapomněl. Kdesi daleko, ale přesto je tady. Je zprávou, tichým sdělením, přáním, reakcí i řevem, pravdivým i nepravdivým obrazem a odrazem duší snivce, která se navzdory těkavé povaze zhmotňuje do jakési viditelné, sdělitelné podoby, někdy překvapivě konkrétní. Snivci snad ukazují, dávají, domlouvají, někdy nudí, vybízejí i žádají, či hrozí, avšak vždy jen na chvíli. Zapomenutý orchestr země snivců je experiment. Jde o hudební fórum, v němž každý improvizuje to své tak, aby co nejméně rušil druhého, nejlépe, aby se našla společná řeč a duch. Nastává to, co je teď a tady. Důležitá je zúčastněnost hráče. Nečte noty, hraje své vlastní. A jde o to, jakého ducha jim dá."
Jaroslav Kořán
"Do Plasů ale odvážně jedeme. Dáváme dohromady mnohačlenné těleso … Zvuk se krásně rozléhá po chodbách konventu. Na chodbě se zhmotňuje zvláštní tichá nálada, konvent se chystá k nočnímu tichu a tmě… Už duní bubny, velké křídlo, Martin Janíček taky pobuchuje na bicí soupravu, Vít s Martinem občas zakoncertují a pak náhle, vždy v pravou chvíli, zadouvá, trochu drsně švitoří a pak přímo řičí jako slonice Norka
Siri Austeen a točí hadicí nad hlavou. Nyní se již za tmy zjevují nehmatatelné zvuky a tóny, ani nevíme odkud se berou...
Ve chvíli ticha jsou z dálky slyšet bubny z místní taneční zábavy...sedáme si pak k našim hodinám, abychom se pak ke svým nástrojům ještě vrátili. Báječní posluchači to vydrželi až do konce... Moc jsme je totiž nešetřili..."
První koncert orchestru v Plasech 20. 6. 1992 očima kroniky
Koncert podpořilo Hlavní město Praha a Open Society Fund Praha.
