České ženy jsou velmi hodné
 
Feng-Jün Song: rozhovor pro MF Dnes, 27. prosince 2002, autor: Vladimír Vlasák
 
Čínští muži doma víc pomáhají ženám a často je i hýčkají, říká "česká" Číňanka, zpěvačka Feng-Jün Song.
 
Feng-Jün Song se narodila v severní Číně, ale sama říká, že větší část života strávila v Česku. Jako studentka zde získala doktorát z komparativní frazeologie, avšak před šesti lety ji definitivně zlákala hudba. Není to jenom čínská opera, na které Feng-Jün Song vyrůstala. Zpěvačka má také ráda jazz, etnickou muziku a evropskou klasiku. V Česku s ní vyšly dvě nadžánrové desky Horská karavana nebo Sun Meets Song.
 
Dá se říci, že paní Feng-Jün Song v Česku zdomácněla. Moderuje rozhlasové a televizní pořady, má dvě děti a manžela sinologa. Je otevřená, usměvavá a komunikativní.
 
Věděla jste něco o Československu ještě předtím, než jste začala studovat bohemistiku?
 
Ano, v severní Číně, kde jsem se narodila, jsme doma měli české boty. Aspoň jim tak říkali rodiče. O Česku jsem něco věděla ze studia světových dějin.
 
Nerada couvám
 
V roce 1985 jste přiletěla studovat do Prahy. Pamatujete si na první pocity?
 
Bylo to vpodvečer. Když jsme přistáli na Ruzyni, viděli jsme krásné červánky. Říkali nám, že jsme měli štěstí, protože předtím pršelo.
 
Když jste se tady trochu rozhlédla, chtěla jste se vrátit?
 
Ne, já nerada couvám. Ale bylo to velmi těžké. Zpočátku jsem se nedokázala domluvit. Uměli jsme říci jenom "dobrý den", "co to je" nebo "prosím vás". Na přednáškách jsme nikomu nerozuměli. Museli jsme udělat jazykové zkoušky. Neměli jsme čas a energii myslet na nějaké stýskání.
 
V čem byla čeština nejtěžší?
 
V gramatice. Pády, jednotné a množné číslo, koncovky a tak dále. Musela jsem si rychle osvojit velkou slovní zásobu. Denně to bylo sto nových slov.
 
Dokázala jste se je v tom tempu naučit?
 
Přiznávám, že někdy se mi chtělo plakat.
 
Studovala jste na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jak dlouho trvalo, než jste porozuměla českým přednáškám?
 
Jednou jsem si opravdu uvědomila, že při normální konverzaci se docela cítím ve své kůži. Asi po roce jsem byla schopná rozumět a vyjádřit se v češtině.
 
V kterém okamžiku jste se rozhodla, že zůstanete nadlouho v Praze?
 
Jako jediný zahraniční student v našem ročníku jsem získala červený diplom. Stalo se to díky diplomové práci na téma frazeologie. Jsem na to náležitě pyšná. Profesor Čermák, který vedl mou diplomku, mi navrhl stipendium. Mohla jsem pokračovat v práci, a tím se vyřešil i můj pobyt. A potom jsem se vdala.
 
Když jste založila rodinu, vaše rozhodnutí se potvrdilo?
 
Pocit domova jsem začala mít po narození dětí.
 
Co když se vám začne stýskat a vy se budete chtít vrátit domů?
 
To je těžká otázka. Vždyť ani nevím, co se stane příští rok. Ale nevidím důvod, proč bych se měla někam vrátit. Ostatně slovo vrátit bych radši nepoužívala. Spíš někam pojedu. Život je cesta, i když probíhá v kruhu. Já necouvám.
 
Máte tříletou dceru Violu a pětiletého syna Davida. Jak jste je učila čínsky?
 
Oba umějí aktivně česky a pasivně čínsky. Od narození na ně mluvím jenom čínsky. Jakmile děti začaly chodit do školky, jejich čínština zeslábla a převažuje čeština. Malé děti nevědí, proč mají mluvit čínsky. Nebylo by to přirozené. Vždyť se všude domluví česky.
 
Váš manžel je sinolog. Bavíte se spolu čínsky?
 
Používáme oba jazyky. Dříve jsme mluvili převážně česky. Teď, hlavně kvůli dětem, dáváme přednost čínštině.
 
Vánoce jsou krásný svátek
 
Jak na vás působí Češi a jejich zvyky?
 
Ten pocit se s postupem času mění. Nyní s Čechy víc cítím a chápu je. Vím, proč se takhle chovají. Žiju s nimi. Nějak zvlášť mě nepřekvapili. V prvním dojmu na mě působili jako že jsou klidní a že se snaží být slušní. To se mi líbilo.
 
Slavíte v Praze čínské svátky?
 
Ano, třeba lunární nový rok, úplněk nebo svátek jasu a svitu. To je příchod jara.
 
A máte ráda české Vánoce?
 
Proč by mi měly vadit? To je přece krásný svátek. Nechápu, když od některých Čechů slyším, že jsou z Vánoc otrávení.
 
Dotkly se Vánoce čínských zvyků?
 
Vánoce se v Číně neslaví. Ani vánoční zvyky neexistují. Období, které v Česku patří vánočním svátkům, to jsou v Číně běžné pracovní dny. I když v Pekingu v některých velkých obchodech můžete vidět Santa Clause. Ale ten je tam kvůli západním turistům. Prostí Číňané o tomhle svátku nevědí. Existují dvě skupiny lidí, kterých se Vánoce nějak dotýkají. Jsou to čínští křesťané, kteří chodí do kostela na vánoční mši. Avšak Vánoce jako svátek neslaví, myslím, že si ani nedávají dárky. Nejsem křesťanka, nevím to přesně. Rovněž někteří vysokoškoláci se snaží dodržovat západní svátky. Posílají si navzájem vánoční přání. A to je všechno.
 
A vy jste si už na vánoční svátky zvykla?
 
Samozřejmě, vždyť žiju v české rodině. Slavíme svátky se vším, co k tomu patří, se stromečkem i kaprem.
 
Averze vůči Rusům je tu větší než čínská proti Japoncům
 
O Češích se říká, že jsme skrytí rasisté. Cítila jste něco takového?
 
Cítila jsem spíš uzavřenost. Nezájem o to, co se děje za prahem domu. To má víc příčin. Česká země byla čtyřicet let v uzavřeném totalitním systému. Lidé si vytvořili určitý způsob myšlení. Tento stereotyp je klíčový prvek, který určuje způsob chování. Češi jsou známí kutilové. Proč kutí? Mají rádi svůj domov. Kdo kutí, nezbývá mu čas a energie na nic jiného. Ale to je jen moje domněnka.
 
Možná zde působí komplex malého národa. Obyvatelstvo České republiky by se vešlo do jednoho velkého města, třeba Šanghaje nebo Pekingu.
 
Do Pekingu by se nás už vešlo víc... Třeba na tom něco je. Menší národy asi pociťují zesílenou potřebu suverenity a mají averzi vůči Rusům nebo Američanům. Možná to vychází z pudu sebezáchovy nebo pocitu ohrožení. Slyšela jsem slova: "Nerad vidím Rusa, nerad slyším ruštinu, nerad slyším němčinu." Nechápala jsem to. Číňané měli během druhé světové války podobně tragickou zkušenost s Japonci. Ale v Číně není averze vůči Japoncům tak silná.
 
Co z čínského životního stylu byste doporučila lidem v Česku?
 
Češi zanedbávají své zdraví. Byla jsem v šoku, když jsem viděla starou paní, která chodila o holi a měla oteklá lýtka. Byla zima, deset stupňů pod nulou a ona si oblékla sukni. Podle Číňanů se chovala jako blázen. Chlad nebo zima člověku velice škodí stejně jako horko. To jsou faktory, které útočí na organismus zvenku a způsobují spoustu nemocí. Ta paní už měla nemocné nohy, zřejmě ze zimy, ale ona trpěla dál, opakovala stejnou chybu. Když v Praze nastane kolem Vánoc oteplení, někteří lidé chodí v tričkách. To mě zaráželo. Číňané si hlídají roční období a v zimě nosí teplé věci, i když je počasí krátkodobě příznivější. Nebo jiná věc. České ženy se o sebe během těhotenství a po porodu velice špatně starají a pak na to doplácejí nemocemi. Čínské ženy jsou v tomto směru šťastnější. Drží se tradic čínské medicíny. To se prostě nedělá, protože to škodí zdraví. Viděla jsem v Praze ženu, jak šla s miminem na procházku třetí den po porodu. Ta žena měla odpočívat. Jinak tělo vypadne ze svého přirozeného rytmu. Člověk je přírodní tvor a měl by udržovat krok s přírodou.
 
Češi moc pijou alkohol všech možných druhů
 
Co říkáte našemu zacházení s jídlem?
 
Češi často vytáhnou z ledničky studené jídlo a hned ho začnou jíst. I to je nezdravé jednání vůči tělu, které má určitou teplotu a je na ni zvyklé. Potraviny z ledničky drží teplotu kolem nuly nebo minus pěti stupňů. A potom si myslím, že Češi moc pijou alkohol všech možných druhů. Také miluju víno. Pivo piju, jen když je venku teplo. Ale vy pijete pořád.
 
Vadí vám tučná kuchyně?
 
Velmi. Lidé jedí málo zeleniny. To už je známé. Číňan má v porci jídla ze tří čtvrtin zeleninu a z jedné čtvrtiny maso. Často to ani nemusí být maso. Já stále vyžaduju zeleninu, ale tady mi jí vždycky dají jen trochu nebo jenom jako ozdobu k hlavnímu tučnému jídlu.
 
Děti vychováváte podle čínského zvyku?
 
Jsem Číňanka vychovaná čínskými rodiči. Já takhle žiju podle svého zvyku. Dělám, co považuji za správné. A děti mě následují.
 
Jak vnímáte roli ženy a muže v české rodině?
 
České ženy jsou velmi hodné. V tom mají čeští muži štěstí. Typická česká žena udržuje domácnost, pořádně uklízí, vaří, žehlí. Velice dobře pečuje o svou rodinu a muže. Myslím, že čínští muži se víc podílejí na chodu domácnosti, víc ženám pomáhají a často je i hýčkají. V Číně je běžné, že se muž vrátí z práce a vaří, místo aby si lehl na gauč a díval se na televizi.
 
Dvacetiletí studenti, to jsou kolegové, žádná děcka
 
Působila jste na Konzervatoři Jaroslava Ježka, nyní učíte na Vyšší odborné škole herecké. Jaké jsou vaše učitelské zásady?
 
V Česku se běžně říká dvacetiletým studentům děti nebo děcka. Tomu nerozumím. Jsou přece dospělí. Všichni moji studenti jsou dospělí. A nerada jim říkám studenti. Jsou to kolegové, protože stojíme na stejné půdě. Já mám jenom trochu víc zkušeností než oni.
 
Jak je hodnotíte?
 
Podle školního systému, samozřejmě. Ale jde o přístup, který je spíš přátelský.
 
Ale vy učíte umělecké obory. Byl by takový přístup přínosný na základní škole?
 
To je něco jiného, děti potřebují větší navigaci, hlavně v chování. Nemohou se samostatně orientovat v praxi nebo vědět, co je ve společnosti povoleno a co ne. Schválně jim neříkám, co je dobré a co špatné. Učitel by měl být vstřícný vzor. On uplatňuje nároky na studenty ve svém chování. To je obtížnější způsob jednání než vydávat dětem příkazy, ale ony si ho potom více váží a snadněji ho přijmou.
 
Feng-Jün Songčin Sen:
"Jsem velký idealista. Mým snem je, aby se v Číně ujal politický systém, který funguje ve Spojených státech. Čína je podobně veliká země. Skutečnost je bohužel jiná. Asie má odlišnou historii než Amerika nebo Evropa, od které se liší i v mentalitě lidí. V Číně tvoří osmdesát procent obyvatelstva rolníci, kteří mají jiný způsob života. Je zde vysoké procento negramotnosti. Demokracie vyžaduje vzdělání, aby lidé mohli rozumět systému správy země. Takové podmínky zatím v Číně nejsou. Vždyť v některých oblastech žijí lidé, kteří nikdy neviděli vlak. Čína potřebuje vzdělání a infrastrukturu. Myslím, že můj sen by se mohl naplnit tak za sto let."