Divadlo Archa

Kentridge kreslí filmy pro velké diváky (MF Dnes)

(21. a 22. 5. 1998)

Animované filmy Williama Kentridge

Divadelní režisér William Kentridge se představuje ve své původní profesi filmového tvůrce. Michaela Pavlátová, česká filmová režisérka a výtvarnice, uvádí diskusi s režisérem.

Apartheid

Kněz, politický vězeň, teoretik výtvarného umění a režisér filmového festivalu v Kapském městě, James Polley, uvádí dokumentární filmy o nedávné historii Jižní Afriky.

Kentridge kreslí filmy pro velké diváky

Snům vděčí Jihoafričan za dva hlavní hrdiny svých kreslených filmů, které ve čtvrtek osobně představil také v Praze v divadle Archa. Ačkoli je Kentridge díky divadelním představením Vojcek a Faust v Africe, jež se hrála také v Arše, znám jako režisér, jeho animované snímky ho v posledních letech proslavily zejména ve výtvarných kruzích.
          "Soho Eckstein, který vždycky vystupuje oblečen do proužkovaného obleku, se mi zjevil ve snu už jako hotová postava. Zato z Felixe Teitlebauma jsem měl jen jméno, " popisuje Kentridge zrod hrdinů. "Kdybych si najal model, podle nějž bych Teitlebauma kreslil, asi bych se nedoplatil. Nejsem totiž vynikající kreslíř. A tak jsem využil zrcadlo, " snaží se Kentri
dge zmírnit podobnost mezi kresleným Felixem Teitlebaumem, jenž ve filmech zosobňuje melancholického pozorovatele světa, a svou osobou. "A proč je Felix ve všech filmech nahý? Soho Eckstein, jehož diváci vnímají jako dravého kapitalistu, se mi zdál už oblečený. Teitlebauma jsem musel vymyslet a nedokázal jsem mu nakreslit pořádné šaty."
          Politická podtext Kentridgeových filmů byl jistě jedním z důvodů, proč právě ony loni zastupovaly Jižní Afriku na kasselské přehlídce současného vizuálního umění Documenta a proč se letos jejich autor stal - vedle Lorny Simpsonové, Douglase Gordona, Bula Leeho a Huang Yong Pinga - jedním z pěti kandidátů ceny vyhlašované Guggenheimovým muzeem v New Yorku, již Hugo Boss dotuje částkou padesáti tisíc dolarů. Nezanedbatelná je ale také zvláštní technika, kterou filmy vznikají. Východiskem je totiž několik uhlových kreseb většinou o rozměrech sto šedesát na sto dvacet centimetrů. Pro vytvoření iluze pohybu Kentridge vždy část kresby vygumuje a překreslí a změny zaznamená kamerou. Filmy jsou proto robustnější, plnější a působí smyslověji než díla vytvářená standardními animátorskými postupy.
          "Když jsem Williama Kentridge pozvala do svého studia, prohlížel si základní vybavení animátora, jako je prosvětlený pracovní stůl, a najednou řekl: Tak takhle to tedy vypadá," vzpomíná přední česká animátorka Michaela Pavlátová na umělcovu první návštěvu v Praze. Pro Kentridge je totiž podstatnější obsah než dokonalá technika. "Nejde o záměr, ale politika se do mých filmů vždycky nějak vplíží. Mluví se o politické alegorii, ale já svá díla chápu jako záznam doby, jakýsi metaforická diář. V jedné sekvenci snímku Střídmost, obezita a stárnutí leží oblečený Soho Eckstein v posteli v plynové masce. Je to vizuální reakce na válku v Zálivu, která běžela v televizi v přímém přenosu," říká umělec.
          Kentridgeovy filmy lze vnímat na pozadí změn v jihoafrické politice a společnosti. Snímky se rozehrávají v pusté krajině s těžebními věžemi, na scéně se objevují mrtví z demonstrací, Soho Eckstein kupuje polovinu Johannesburgu a melancholický Felix Teitlebaum naslouchá světu a sní o paní Ecksteinové. Naději a erotiku ve filmech představuje voda - Kentridge tvrdí, že tento prvek se v jeho práci objevil náhodou, neboť si v Paříži koupil překrásnou modř. "Krajina kolem Johannesburgu je vyschlá a voda je utopickým prvkem," poskytuje Kentridge nakonec klíč k významu. Kreslená voda totiž v jeho filmech přetéká z umyvadla a vylévá se z vany, přináší erotické sny, ve své vzpouře proti vyprahlosti pohlcuje postavy i město, prýští z oken mrakodrapů či v malých nádržích připomíná naději.

Marek Pokorný, MF Dnes, 23. 5. 1998