Divadlo Archa

Grand Rock Brillant(e)

neděle 10. prosince 2000 ve 20.00
Koncert ze skladeb mladých českých skladatelů s překvapením - premiérou z pozůstalosti podivínského outsidera Josefa Berga.

Miroslav Srnka - Smyčcový kvartet (premiéra)
Ondřej Adámek - Doteky (premiéra)
Marko Ivanović - Dětská hra pro 7 nástrojů (premiéra)
Michal Nejtek - Grand rock brillant(e) (premiéra)
Josef Berg - Sextet pro harfu, klavír a smyčcový kvartet
Josef Berg - Nonet pro dvě harfy, cembalo, klavír a bicí nástroje
Josef Berg - Clamor Symphonicus (premiéra)

Agon Orchestra řídí Petr Kofroň

Život a tvorba Josefa Berga probíhaly v 50. a 60. letech mimo kulturní kontext český i světový. V dobách, kdy se česká avantgarda zapojovala do světového proudu Nové hudby, Josef Berg promýšlel spíše Nový humor, produkoval skladby přehnaně citové (oproti bezcitné avantgardě) a bizarní (oproti universalismu světové avantgardy). Jeho díla lze klasifikovat jedině "estetikou bizarnosti". Spojoval nesourodé nástroje (většinou bicí, drnkací, strunné), unimranými prostředky (cembalo, harfa) vyjadřoval vize světové katastrofy a poetické gesto skladeb bylo prostě "divné". Toto gesto často souviselo s mimohudebním programem, což v tehdejší lartpourlartistické atmosféře vypadalo jako staromilské podivínství, často vycházelo z rytmických podivností, když rytmická problematika stála tehdy na okraji zájmu a zdála se být vyčerpána dřívějším neoklasicismem (Stravinský). Po takřka půlstoletí se však ukazuje, jak je akutální přesah hudby do mimohudebního (program, slovo…), jak je aktuální rytmické myšlení (od minimalismu až k housu), jak je aktuální budování umělých, ergo "divných" hudebních světů, v nichž sice drnkání harfy nepravděpodobně symbolisuje poslední poslední dny lidstva, ale je-li naplněno nemocně přehnanou sensibilitou, působí jako svět reálně přesvědčivý.
Skladby českých mladíků vlastně potvrzují živost Bergova myšlení. Ivanovičova poetika je "divně neoklasicitní" tak jako Bergova, "divně zasněná" jako v rauši, ale rauši na koncertu Českého noneta, Srnkův kvartet - ač o tom neví - koresponduje s Bergovým Smyčcovým kvartetem z roku 1968, Adámkova skladba je de facto rytmisací jednoho tónu. Pouze Nejtek stojí zase mimo!