Plakát k představení
Coryell a Summers podávají ruku Indii
Koncert akustického tria kytaristů Larryho Coryella, Andyho Summerse a indického perkusionisty Triloka Gurtu v pražském Divadla Archa 3. července patří k muzikantským lahůdkám, na jaké se nezapomíná.
Nejde o to, že dosud nepřekonaný pokus o spojení evropské kytary s indickými perkusemi učinil John McLaughlin v projektu Shakti, ale že se podobná hudba do Prahy vůbec dostala a že se tak stalo za účasti neméně slavných hudebníků. Prošedivělému Larrymu Coryellovi, který patří k desítce nejlepších jazzových kytaristů světa, byl totiž plnohodnotným protihráčem Andy Summers, někdejší člen slavné rockové skupiny Police.
Koncert byl vystavěn na původních skladbách v kombinaci s jazzovými evergreeny, obzvláště zajímavou úpravu trio předvedlo v Mingusově slavném blues Good Bye Pork My Hat. Ind Trilok Gurtu do dialogu kytaristů vstupoval decentní hrou na speciálně upravenou sadu bicích nástrojů, proti klasickým bubeníkům hrál kleče na jedné noze. Ještě větší úspěch ale měl při sólech na dvojici indických bubínků tabla, která v jeho rukou zněla místy jako stádo prchajících sudokopytníků. Je to možné proto, že každý prst a každý úder na tabla má v indické hudbě přesné pojmenování podle slabik, které připomíná. A teprve po mnohaletém cvičení nesmírně složitých taktů jsou Indové schopni dosáhnout takových barev jako u nás hostující Trilok Gurtu. Vrcholem večera pak byly okamžiky, kde si indický hráč připnul mobilní mikrofon a vše, co nejprve zahrál na tabla, byl schopen okamžitě imitovat svým hlasem. Ne, nebyl to jen pouhý scat, jak se v jazzu říká vokálním improvizacím. To byl skutečný orkán a oba kytaristé měli co dělat, aby je Ind svým předzpěvem nevyhodil z rytmu.
Aleš Faix, Práce, 9. 7. 1996