Fotografie z představení
Oratorium pro činoherce na starozákonní téma
Víkendové dny patřily v pražském divadle Archa brněnskému HaDivadlu, které zde hostovalo s inscenací Jób, jejíž libreto, využívající motivů z románu rakouského spisovatele Josepha Rotha a biblického Starého zákona, napsal Milan Czerny. Režisérem představení, které už rok provází neobyčejná pověst, je Jan Antonín Pitínský.
Hra tlumočí příběh prostého ruského Žida Mendela Singera, jemuž podobně jako biblickému Jóbovi přichystá osud těžké životní zkoušky. Rodinu nejenže provází hmotná noze, ale vážným omezením pro všechny její členy je těžké onemocnění Mendelova syna Menuchina. Ani odchod části rodiny do Spojených států problémy Singerových neřeší, naopak přes všechny iluze přidává nové komplikace, dále se stupňující po vypuknutí první světové války. Vír těchto převratných událostí bezohledně cloumá s Mendelem Singerem a postupně ho připravuje o všechny blízké, aby v původně zbožném muži zažehl pochyby o božích úmyslech a konečně i rozhořčenou vzpouru vůči autoritě Všemohoucího.
Pozoruhodnou součástí Pitínského inscenace jsou oratorní skladby Martina Dohnala, které prolínají důležité pasáže hry, aby zvroucnily, oduchovnily jejich poselství. Dohnal řídí i orchestr sedmi hudebníků, který doprovází sopranistku Evu Svobodovou a tenoristu Zoltána kordu, ale také sbor sestavený z herců. Zvláštní kombinace činohry a koncertu tu slaví neobyčejný úspěch - obě složky se navzájem nepotírají, ani nežijí v pouhé symbióze. Dá se říci, že ve vyšší významové rovině vytvářejí dokonalou syntézu.
Cíl využití těchto originálních prostředků je zřejmý. Vytvořit nadčasové poselství o tíži lidského osudu i o tom, že ani ten nejstrastiplnější zápas nemusí znamenat prohru, ale může přinést očišťující katarzi.
Citlivým představitelem hlavní role je Miloš Maršálek, která přesvědčivě postihl Singerův vývoj, zachytil a přiblížil klíčové momenty jeho duchovní proměny. Dokonalými hereckými partnery jsou Maršálkovi Iva Volánková v roli manželky Debory Mariana Chmelařová jako dcera Mirjam a Pavel Liška hrající s naturalistickou přesnosti chorého Menuchina. A mohli bychom jmenovat ještě další interprety, k jejichž přednostem vedle pozoruhodného ztvárnění dramatické postavy přistoupila i schopnost ve vzájemné interakci evokovat atmosféru doby i vyjádřit specifické znaky židovské komunity.
Vladimír Kolář, Práce, 19. 11. 1997