Suspect Culture: Mainstream (program představení)
Skotové předvedli divadlo budoucnosti (Lidové noviny)

Fotografie z představení
Plakát k představení




Divadlo Archa a The British Council uvádějí britský divadelní soubor

Suspect Culture: Mainstream (Střední proud)

25. a 26. května 2000, Divadlo Archa

Režie: Graham Eatough
Text: David Greig
Hudba: Nick Powell
Scéna: Ian Scott

Hrají:
Callum Cuthbertson
Louise Ludgate
Nathan Pope
Gabriel Quigley

Manager souboru: Shona Rattray
Manager techniky: Dave Shea

Turné Suspect Culture se uskutečňuje za podpory The British Council.
Hostování souboru Suspect Culture v Praze se uskutečňuje za podpory Ministerstva kultury ČR.
Představení Mainstream vytvořil soubor Suspect Culture ve spolupráci s the Bush Theatre v Londýně.
Představení je dlouhé přibližně 1 hodinu 30 minut bez přestávky.


Mainstream
Během prvních zkoušek představení Mainstream nám začal život připadat jako představení, ve kterém si stále nemůžeme vzpomenout na náš text. Říkali jsme si, jaké by to bylo, kdybychom vůbec nehráli, kdybychom na scéně prostě jenom byli. Rychle jsme si uvědomili, že jakákoli situace, ve které se ocitnou dva lidé, je představení - hrají jeden pro druhého. ‚Hraní' je pejorativní slovo: ‚Všechno je jen hra'; ‚ ‚On to na nás hraje'; ‚ Je to všechno divadýlko'. Ale přesto, že nám to k smrti vadí, nemůžeme se vyhnout hraní. V každém střetnutí s jinou osobou - hrajeme představení., Co se vlastně skrývá za představením? To je zajímavá otázka.

Představení Mainstream vzniklo během tvůrčích dílen a diskusí v období od června do prosince roku 1998. V únoru 1999 se soubor s tímto představením vydal na turné po Skotsku. V průběhu dalšího turné v létě 1999 představení předvedli také na festivalech v Edimburgu a v Dublinu a v the Bush Theatre v Londýně.

Suspect Culture
Divadelní soubor Suspect Culture vznikl ve skotském Glasgowě. Založili jej roku 1990 režisér David Greig a dramaturg Graham Eatough spolu s hudebním skladatelem Nickem Powellem.
          Suspect Culture spolupracuje s umělci z různých oborů, nejen z oblasti scénických umění. Název souboru Suspect Culture (Podezřelá kultura) ironicky napovídá, že předmětem jejich zájmu je konfrontace umění s kulturou všedního dne. Rozhovor a podtext rozhovoru, gesto, hudba a emoce jsou základními tématy jejich divadelního zkoumání. Tento výzkum je přes svou inovativnost divácky přístupný.
          Jedním z cílů Suspect Culture je rozvíjet práci s mezinárodními umělci a hledání nových metod práce k tvorbě nových divadelních produkcí. Soubor nepracuje pouze v Británii, ale na svých projektech spolupracuje i s umělci ze Španělska, Německa, Itálie, a dalších zemí.
          Dosavadní produkce souboru zahrnuje představení Candide (2000), Timeless (1997), Aiport (1996) a One Way Street (1995).

Umělecký ředitel: Graham Eatough
Administrativní producent: David Smith
Dramaturg: David Greig
Hudební skladatel: Nick Powell
Administrativní asistent: Colin Morrison
Projektový manager: Pamela Carter
Umělečtí spolupracovníci: Andres Lima, Patrick Macklin, Mauricio Paroni de Castro, Ian Scott
Správní rada: John Clifford, Brian Gorman, Neil Murray (předseda), Stuart Patrick, Iain Reekie, Kirsty Skinner, Keith Wright

Suspect Culture je podporován Scottish Arts Council a městskou radou v Glasgowě
Mezinárodní projekty Suspect Culture jsou uskutečňovány za podpory the British Council.

Suspect Culture - další informace






Skotové předvedli divadlo budoucnosti

Britský soubor Suspect Culture (Podezřelá kultura) přivezl do pražské Archy inscenaci Mainstream (Střední proud) a zároveň uspořádal i tvůrčí dílnu na téma Casanova, jejíž výsledek mohli diváci vidět v sobotu. Představil tak jeden ze směrů, kterým se patrně bude ubírat světové divadlo v příštím tisíciletí.
          Divadelní soubor Suspect Culture založili v roce 1990 ve skotském Glasgowě režisér David Greig, dramaturg Graham Eatough a hudební skladatel Nick Powell, kteří spolupracují nejen s herci, ale i s umělci různých oborů. Jak název ironicky napovídá, předmětem zájmu je konfrontace umění s kulturou všedního dne. Je zjevné, že důležitější než výsledný tvar je tvůrčí proces, "hraní si s divadlem a na divadlo", a zároveň až jakási psychoanalýza prostřednictvím scénické akce.
Základem představení Mainstream je v podstatě banální dialog mezi dvěma lidmi (jsou hráni dvěma herci a dvěma herečkami, kteří si přehazují role a opakující se repliky jako štafetu). Spíše než o děj jde o různé variace na stejné téma (vezmeme-li to striktně, nic nového pod sluncem - jak téma, tak i formu známe důvěrně např. z Havlových her). Banální dialogy týkající se práce, sexu, životních cílů i okolností, které poznamenaly život "hrdinů", se odehrávají v odcizeném prostředí téměř "reklamního" neměnného interiéru.
          Změnu signalizují jen barevné světelné proměny panelů, jimiž je miniaturní scéna obklopena, a dramatická hudba, proměňující se od minimalistických zvuků po až po kýčovitě filmovou orchestrální jásavost. Citově zaujaté zlomkovité dialogy dotýkající se bolestných momentů v životě jednotlivců vzápětí přecházejí v tichou "pracovní domluvu" a technické pózování, takže výsledný tvar působí až dokumentárním dojmem a divák má pocit, jako by nahlížel do zákulisí tvůrčí dílny vytvářející inscenaci přímo před jeho očima.
          Kontrast mezi individuálním prožíváním osudů a hledáním "středního proudu" - tedy obecně pojatého člověka, který je zcela zaměnitelný s druhými vytváří zajímavý kontrapunkt. Kromě jiného v této inscenaci můžeme identifikovat téma, které je na přelomu tisíciletí opět aktuální - máme pro ně český ekvivalent v Zelenkových a Ondříčkových Samotářích. Lidé bloudící světem si sice vzájemně sdělují i velké intimnosti ze svého života, ale ke skutečnému kontaktu a pochopení dochází jen ve vzácných okamžicích - jinak zůstávají uzavřeni do krunýře své samoty.

Jana Soprová, Lidové noviny, 28. 5. 2000