La Fura dels Baus: Manes (program představení)
Cesta do světa chaosu (HN, 17. 10. 1997)

Plakát k představení




Divadlo Archa uvádí španělský soubor

La Fura dels Baus: Manes

6., 7. a 8. října 1997, Zimní stadion Štvanice


Představení vytvořili: La Fura dels Baus, Rafel Vives, Nico Nubiola
Koncepce a režie: Pera Tantiňá
Asistent režie: Rafel Vives
Hudba: Big Toxic
Hudební spolupráce: Miki Espuma, Carlos Padrissa
Světelný design: Pera Tantiňá, Pedro Pablo Hervas, Ziggy Durand
Scénografie: Nico Nubiola
Výroba scény: Nico Nubiola, Guillermo Sánchez, Kai Wehmhorner, I´Ja Mlosch
Kostýmy: Mercé Crespo, Tete Company
Asistent kostýmního výtvarníka: Yolanda Berdier

Vedoucí produkce: Andreu Polo
Produkce: Fernando Guiard, Esther Badía
Asistent produkce: Jeroni Pagán

Na turné spolupracovali:

Umělecký koordinátor: Pera Tantiňá
Asistent režie: Rafel Vives
Účinkují: Younes Bachir "Lafritz", Vanessa Dinger, Milena Biancospino, Agatha Cornez, Carles Fígols, Victor Gońi, Pepa Sabaté
Hudba a zvuk: Germán Rodriguez
Šéf techniky: Fernando Guiard
Produkce: Susana Cuńado
Světla: Ziggy Durand, Pedro Pablo Hervas
Jevištní technika: Pere Ferrer, Miguel Angel García


La Fura dels Baus je společnost pod záštitou Departament de Cultura of the Generalitat de Catalunya a Tecla Sala - Ajuntament de l´Hospitalet de Llobregat.
Představení vzniklo ve spolupráci s Copec, Iberia a Ruhrfestpiele Recklinghausen Europisches Festival
Poděkování firmě Telefónica S. A.
Představení v Divadle Archa se uskutečňují za podpory Ministerstva kultury České republiky.
14, FAN, Labyrint revue, Radio 1, Radio Limonádový Joe, Radio Rokko.




La Fura dels Baus
La Fura dels Baus je mezinárodní avantgardní společenství umělců, které navrhuje a navzájem propojuje nové okázalé formy umění.
          La Fura dels Baus se vyvíjí na základě rozmanitosti svých původních tvůrčích aktivit, které jsou uváděny v různých formách - divadlo, opera, audiovizuální projekty, nové technologie a workshopy.
          Umělci ze souboru La Fura dels Baus využívají při své práci různých uměleckých žánrů. Jádro skupiny tvoří několik členů, kteří vnáší do projektů své vlastní tvůrčí myšlenky a individuální přístupy. La Fura dels Baus obvykle spolupracuje i s náhodně vybranými umělci.
          Jejich tvůrčí proces se vyznačuje určitými zákonitostmi. Prvním krokem je teoretická příprava projektu, na které se podílí všech sedm zakládajících členů. Poté následuje vlastní využítí jednotlivých nápadů a shromážděného materiálu.
          Specifický jazyk a estetika souboru La Fura dels Baus se utvářejí a vyvíjejí již od založení. Pro jejich tvorbu je typický divadelní prostor sdílený společně s diváky, využívání vody, ohně, země, barev, vnitřností a mrtvol jako objektů, nepřirozené herectví, hudební skladba, nejnovější technologie a neobvyklé divadelní prvky. Propojením těchto metod vzniká jejich specifický jazyk nazývaný "Furero" - jazyk Rituálu, Přestupků a Rozlišování..



Poselství "Manes"

Ohrada (herec a jeho prostředí)
Když La Fura dels Baus tvoří nový projekt, jedním z prvních kroků je utváření prostředí. V představení "Manes" je to neutrální prostor, kde se krása projevuje jako lehký závoj zakrývající zlo. Herci jsou fyzickou součástí prostoru, ve kterém se pohybují a naopak prostor je proměňován v část jejich vlastního snu. Ohrada, kde vejce vyčnívají a slepice létají.

Stíny (světla)
Spojující niť, která odkrývá i skrývá. Vzdálená ozvěna uvaděčů druhořadého kina, kteří zbytečně vedou diváky k sedadlu, které neexistuje. Veškeré osvětlení je pohyblivé, cestuje, přesunuje se. Dvě samostatné světelné věže, které jsou zároveň herci, jsou ovládány před zraky obecenstva.

Nástroje (rekvizity)
Rekvizity rozmístěné ve střídmém scénickém prostoru připomínají poválečnou krajinu. Návrat k lidské či dokonce zvířecí tažné síle, kde stroje přestaly pracovat. Smyslné vztahy vznikají z tragických nárazů kůže herců a povrchu artefaktů.

Rámus (hudba)
Prostoru vládne obrovský stetoskop, který nám umožňuje cítit údery hudby. Hudba není ilustrací, ale spíše kadencí, v níž nás rytmus těla přiblíží fyziologii představení. Kyselá cesta
k pravé hemisféře mozku.

Štěbetání (text)
Charaktery jsou odděleny běžným jazykem. Mnohozvučný Babylón nekomunikace, v němž text získává status gesta spíše než rozmluvy. Štěbetání, kde není důležité co bylo řečeno, ale co řečeno nebylo.

Divadlo
Je založeno na gramatice simultánnosti a nesouvislosti. Výboje emocí a citů. Protihistorické divadlo, jehož záměr je Tady a Teď. Série scén položených proti sobě, v nichž odlišné světy sdílejí tentýž prostor a čas. Gotický příběh, v němž se odehrává srážka několika soukromých scén, vždy něvědomky zachycených indiskrétním světlem.

Ostatní ptáci (obecenstvo)
Diváci "Manes" vlastně ani nevědí o tom, že jsou sami také účinkujícími. Stávají se součástí tohoto zrůdného systému, který se pohybuje a postupuje nepředvídatelným způsobem směrem k jedinému zřejmému konci. Divák je zároveň pozorovatelem i pozorovaným. "Manes" je veřejná show o soukromých záležitostech.

Zvířata z farmy
Osobní pozvání do světa snů, kde se kohouti, otrávení čekáním na východ slunce, proměnili
v kuřata. Příběh, v němž muži jsou kuřaty a kuřata se stávají muži, v němž strach získává výchovnou hodnotu. Logika narušuje naší představivost i bezpečí. Několik zrníček kukuřice nabývá absolutní hodnoty v našem životě.


"Manes není ideologie. Neexistuje žádná pravda, která by měla být objevena. Jestliže ale neexistuje žádná originální pravda, co nám tedy Manes sděluje? Nic. Manes staví a boří, hledá a nenalézá, pokládá otázky aniž by byly známy odpovědi, neřeší problémy, tvoří je. Pláče a přitom se směje, směje se smíchem plným zoufalství. Manes je množství emocí sdělovaných v několika příbězích způsobem, který působí závrať. Příběhy se kříží, dřou a na oplátku vytvářejí další emoce. Manes vzývá malé ďáblíky chaosu, kteří v kostýmech kuřat vytváří zmatek, aby z logického učinili nepochopitelné, tak jako ve snu. Činíme neviditelným to, co je pro nás nevysvětlitelné? To je oprávněná otázka bez odpovědi: otázka Manes."

Accidents Polipoétics






Cesta do světa chaosu

Mezery v našem povědomí o současném divadle ve světě se postupně zaplňují novými podněty. Nebyla to půlstoletá izolace od klasických pojetí, nýbrž od nových vyjádření vztahu ke společnosti, s výjimkou těch, které jako vyvzdorované experimenty vznikaly přímo v našem přísně střeženém prostoru (a nebylo jich ani v dobách nejhorších málo). Až na samu hranici akceptovatelnosti dovedla nás zásluhou výtečně pracujícího Divadla Archa Praha, tentokrát ve zchátralém prostředí zimního stadiónu Štvanice, nadnárodní divadelní družina vystupující pod španělskou vlajkou - La Fura dels Baus. Jejich výtvarně pohybová performance Manes je zatím patrně nejagresivnější scénickou formou předvedenou v české kotlině. Nemá nic společného s tradičním vnímáním divadla, snad s výjimkou expresívní rituálnosti, která razantním útokem na všechny smysly pohlcuje i publikum, jež se stává součástí hry na neporozumění, nekomunikaci. Hry na nečistotu, nelásku a na konec civilizace, hry plné přímočarých i záhadných významů, plné nespoutanosti - a kontaktů, ponechávajících zcela na vůli jednotlivce míru emocionálního vztahu k akci, koncipované Perou Tantiňou. Rozpětí vnímatelnosti hledejme od pólu ošklivosti až k pólu souznění, bičovanému hudbou Big Toxic a světelnými výsečemi Pery Tantini, Pedra Pabla Harvase a Ziggy Duranda. Nahota, cáry, oheň, člověk ztotožňovaný s osudem drůbeže, obraz agrese, zoufalství, bezvýchodnosti… Výsledné plátno monumentálního rozměru je uhrančivé, podmanivé. Vše se prostupuje, není kde se skrýt, kam utéci. Fascinující dobrodružství!

Hospodářské noviny, 17. 10. 1997