Fotografie z představení
Mišimovy ženy
Umělecká režie: Tetsuo Anzai
Režie: Mannojo Nomura
Výtvarný design: Maria Miu
Světelný design: Motoei Ando
Hudba: Kei Wada, Kosuke Atari, Yasuo Kijima
Zvukové a vizuální efekty: Takashi Urasaki
Mišimovy Moderní hry nó nejsou jen modernizací středověkých her nó a čerpáním z jejich bohatých tradic. Nejsou ani pouhými pokusy o znovuoživení moderního divadla a znovuobjevení jejich poetického, metafyzického a mýtického rozměru. Jejich hlavní smysl je v obohacování a prolínání moderního a středověkého divadla.
Hlavním tématem představení jsou obrazy ženství v Mišimových Moderních hrách nó - nikoli pevný, jednoznačný obraz, ale soubor mnohotvárných obrazů věčného ženství tak, jak je vnímal a zobrazil Mišima. V kontextu divadelního a kulturního prolínání či dvojznačnosti může být Mišima coby autor chápán jako zástupce mužského úhlu pohledu a hodnot, jako jungovský "animus" a zároveň zastánce moderního, západního pohledu. Obrazy věčného ženství pak zastupují japonskou "animu", plodné, tvůrčí lůno japonské kultury ztělesněné středověkou tradicí her nó.
Jukio Mišima (1925 - 1970) patřil k moderním japonským spisovatelům, kteří byli ve svém literárním zázemí nejúplněji a nejvědoměji ovlivněni západní kulturou. Zároveň se však usilovně snažil znovu nabýt svou japonskou identitu tím, že se ztotožnil s proudem japonské tradice, který až příliš úzkostlivě dbal na svou čistotu. V roce 1948 vyšel jeho první román. Je rovněž autorem mnoha divadelních her, cestopisů, povídek, jednoaktových her a esejů. K jeho nejvýznamnějších divadelním hrám patří Madame de Sade, Pět moderních her nó, Rokumeikan, Tropické stromy.
Režisér Mannojo Nomura je členem velké historické rodiny nó-kjógen, která již po šest staletí udržuje živoucí tradici divadla nó-kjógen a předává ji z generace na generaci. Nomura mimoto ovládá i východoasijské divadelní tradice a techniky, s nimiž má nó-kjógen mnoho společného (např. šamanský původ).