Meredith Monk & Vocal Ensemble (program představení)
Meredith Monk (Pavel Klusák)
Všichni dobří duchové a umělkyně Meredith Monková (MF Dnes, 7. 10. 1994)

Fotografie z představení





Meredith Monk & Vocal Ensemble

Thomas Bogdan, Allison Easterová, Dina Emersonová, Katie Geissingerová
Host: Harry Huff


3. října 1994
Meredith Monk - sólo koncert

Songs from the Hill (Písně z kopce, 1977, pro sólo hlas bez doprovodu)
Hudba pro hlas a piano - průřez tvorbou z let 1971 - 1991 (včetně ukázek z opery ATLAS)


4. a 5. října 1994
Meredith Monk & Vocal Ensemble
Vocal Ensemble: Thomas Bogdan, Allison Easterová, Dina Emersonová, Katie Geissinnerová
Host: Hurry Huff
Zvuk: David Meschter

Vessel; an Opera Epic (Epická opera Koráb, 1971, původně pro 75 hlasů, elektrické varhany, dulcimer a akordeon)
Custom Made (Na zakázku, 1993, pro sólo piano, pro dva hlasy nebo pro dva hlasy a piano)
Three Heavens and Hells (Trojí nebe a peklo, 1992, pro čtyři hlasy a capella)


6. října 1994
Book of Days (Kniha dní, 1988)
Hudba a režie: Meredith Monk
Kamera: Jerry Pantzer
Kostýmy a výprava: Yoshio Yabara
Střih: Girish Bhargava
Produkce: Tatge/Lasseur Productions, The House Foundation for the Arts, La Sept ve spolupráci s Alive From Off Center.

Film o čase rýsuje paralely mezi středověkem, válečným obdobím, morem a strachem z Apokalypsy a mezi moderní dobou s konflikty rozumu a víry, AIDS a obavami z nukleární katastrofy.

Ellis Island (Ostrov Ellis, 1981)
Hudba a režie: Meredith Monk
Kamera: Jerry Pantzer
Produkce a spolurežie: Bob Rosen

Film o zkušenostech imigrantů přijíždějících do Ameriky na přelomu století získal několik ocenění.


Vystoupení Meredith Monk pořádalo Divadlo Archa a The House Foundation for the Arts a bylo umožněno díky podpoře těchto organizací: The Fund for U.S. Artists at International Festivals and Exhibitions, The National Endowment for the Arts, The United States Information Agency, The Rockefeller Foundation, The Pew Charitable Trusts, Arts International.






Meredith Monk

Tvůrčí cesta americké skladatelky a zpěvačky Meredith Monkové ukazuje, že už od prvních děl v šedesátých letech jí pramálo záleželo na žánru, stylu, ba dokonce umělecké kategorii, do níž bude její tvorba spadat. Tak lze také vysvětlit posun choreografky a tanečnice přes happeningy k scénickým projektům, kde pohyb komunikuje s původními hudebními prostředky. Skladatelka si postupně vytvořila zcela osobitý vyjadřovací slovník - snad všechny myslitelné způsoby využití lidského hlasu. Jak by asi dnes komentovala svůj první a poslední rockový singl z roku 1967?
          Pro Evropu doopravdy objevil Meredith Monkovou dramaturg mnichovského ECM (Vydavatelství soudobé hudby) Manfred Eicher v roce 1981. Na debutu Dolmen Music (1981) shrnula Monková svou čtrnáctiletou zkušenost s možnostmi smíchu, křiku, dýchání, halekání, ale zároveň i školeného zpěvu: ten z jejího mnohonárodnostního souboru Vocal Ensemble nikdy nezmizel. S Eicherovým vydavatelstvím se už nikdy nerozešla: po albech Turtle Dreams (1983) a Do You Be (1987) tu vyšla i hudba k jedinému celovečernímu z jejích třinácti filmů, Book Of Days (1990). Zatím posledními alby jsou komorní zvuková pocta "severu jako stavu mysli" Facing North (1992, jen v duu se zpěvákem Robertem Eenem) a pak dosavadní opus magnum Meredith Monkové: opera Atlas (1993), podobenství o tom, že každé skutečné cestování je cestováním duchovním.
          V rámci své tvorby spolupracovala i s mnohými cennými osobnostmi - mj. se zpěvákem Bobbym McFerrinem a (předčasně zesnulým) nadstylovým jazzmanem Colinem Walcottem, jehož hra na skleničky byla jediným doprovodem hlasu Monkové v projektu Our Lady Of Late (1974). Přispěla hudbou do filmu Davida Byrnea True Stories. Z desítek ocenění, které se Meredith Monkové a jejímu dílu dostaly, jmenujme alespoň nedávný čestný doktorát na univerzitě ve Philadelphii.

Pavel Klusák







Všichni dobří duchové a umělkyně Meredith Monková

Tisíckrát si může člověk pouštět svou oblíbenou hudbu z nahrávek: když pak stojí tváří v tvář jejímu živému autorskému provedení, všechno je náhle dopovězenější, zřejmější, teprve potom je definitivně znát opravdový rozměr věcí. Pro hudbu, jakou přivezla do Prahy Meredith Monková, to platí dvojnásob - především proto, že alfou a omegou je tu lidský faktor.
          Nevysoká dáma s vlasy zapletenými do copánků začala tím nejnáročnějším: celovečerním sólem. První střet s jejím mnohotvárným vokálem se pocitově rovná čelnímu nárazu. Fascinuje soustředěnost i úžasná lehkost, s jakou Monková střídá rejstříky, nasazuje v krajních polohách a jemně odstiňuje pozvolné proměny výrazu. Ústa jsou náhle magicky tvárným akustickým prostorem, každá z hlásek na sebe váže trsy evokujících představ. Z několika úsporných gest Monková nenápadně rozvinula rovnocennou linii pohybového kontrapunktu. České názvy skladeb vyslovovala se zaujetím člověka, který je zvyklý myslet na vazby mezi zvukovou podobou a obsahovým směřováním jazyka. (Mimo pódium pak žasla nad schopností češtiny akcentovat délkou víc slabik ve slově "Hlasy ptáá-kůů, ptáá-kůů," opakovala si, upřímně okouzlená…)
          Členové Vocal Ensemble (vesměs spolupracovníci na nedávno vzniklé opeře Atlas, zatím klíčovém díle skladatelky) prokázali bez výjimky pokoru i kongenialitu vůči hudebnímu myšlení Meredith Monkové. Dvě mladé zpěvačky, cherubínsky jemná Dina Emersonová a energičtější černoška Allison Easterová, excelovaly spolu s Monkovou a Katií Geissingerovou v Trojím nebi a peklu - kompozici svrchovaně poetické, mírně sebeironizující a při tom všem zároveň velmi duchovní. Thomas Bogdan, s nímž se skladatelka setkala právě až při práci na Atlasu, je doma v opeře a populárních žánrech: speciálně pro něj zkomponované Requiem za New York, spíš komplexní výstup než jen skladba, je půvabnou studií zpěváka jako typu osobnosti, pokus o zviditelnění vnitřních stavů a hnutí mysli. Dokonalost celku takřka nepozorovaně dotvářela přesná práce s osvětlením a ozvěnou (zvukový prostor proměňovaly efekty na cestě mezi mikrofony a reproduktory(, o profesionalitě účinkujících neokázalé, ale přesto zřejmé) nemluvě.
          Meredith Monková je nejspíš génius. Její tvorba je naprosto nadčasová, daný způsob uvolnění, přirozené komunikace musí být srozumitelný snad každému. Existuje-li jakýsi průsečík magie a pokory, vzývání dobrých duchů a jejich oslava zároveň, podařilo se Monkové tento bod vyhmátnout. Z jejího koncertu odchází publikum naplněno velkou, radostnou nadějí: nikdo z nás přece není chudší než ona! Každý může sebrat síly, prozkoumat možnosti vlastního těla a jíž se vymezovat vůči světu tak originálním způsobem jako Meredith Monková.

Pavel Klusák, MF DNES, 7. 10. 1994
(Autor je hudební publicista)