Divadlo Archa

Pan Theodor Mundstock (program představení)

Malé velké rituály pana Mundstocka (MF Dnes)

Divadlo Archa a Francouzský institut uvádějí představení Bruno Boeglina

Úprava a režie: Bruno Boeglin
Hrají: Bruno Boeglin a Boris Solomiac
Výprava: Yves Bernard
Zvuk: Philippe Cachia
Světla: Christophe Forey

Představení "Pan Theodor Mundstock" vzniklo u příležitosti Festivalu v Avignonu v roce 1993. Bruno Boeglin z Lyonu zdramatizoval a inscenoval první román českého autora Ladislava Fukse a sám v představení podává pozoruhodný herecký výkon. Toto obdivuhodné, vizuálně i emocionálně silné představení, jež mohou sledovat i diváci neovládající francouzštinu, získalo Cenu za nejlepší mimopařížské představení.
          Na pozadí šedých dekorací rozechvívá diváky drobný muž s roztržitým pohledem. Bruno Boeglin se sám postavil na scénu, aby zahrál příběh pana Theodora Mundstocka, zaměstnance továrny na lana a provazy, který žije sám se svou slepičkou. Když Československo okupují Němci, je mu zakázáno pracovat, poněvadž je Žid. Pokusí se o sebevraždu a zabije svou slepičku. Ví, jaký osud ho čeká. a učí se přivykat smrti. Své zkušenosti předá malému Šimonovi, synkovi svých sousedů. V den, kdy dostane povolání do transportu, se pan Mundstock dá přejet vojenským nákladním autem.
          V Avignonu otřáslo toto představení publikem. Ukazuje a vysvětluje nesmírnou odvahu obyčejného člověka, kterého čeká deportace, a jeho setkání s chlapcem, jemuž odhalí své tajemství.
          Není zapotřebí mnoha slov, abychom porozuměli a vcítili se do představení, jež je založeno na velmi moderním chápání divadla, na mimořádném hereckém výkonu Bruno Boeglina. Pohled modrých očí a dětský úsměv dodávají jeho postavě fascinující věrohodnost. Prostřednictvím osudu této tragické postavy, do níž vkládá celou svou bytost, přednáší Bruno Boeglin ódu na život.
          "Kašlu na to, jestli mě uznávají jako umělce", říká Bruno Boeglin, "kašlu na to, jestli moje fotky otisknou v novinách. Přeju si nanejvýš dřevěné divadlo někde v přírodě, které by vonělo čerstvými barvami. Kde by člověk pracoval jako řemeslník a kde bychom s diváky byli jedna rodina. A kde taky bych už neměl strach a necítil se špatně. Sním o tom, že někdy udělám absolutně jednoduchou inscenaci (…)
          Věřím, že v mých představách jsou chvíle, kdy divák cítí, že vždycky je možné doufat. Ukazuji naději, ale je pravda, že ve velmi chmurném kontextu. To ale neznamená, že jsem pesimista…"

Malé velké rituály pana Mundstocka

Knihu Ladislava Fukse o židovském muži jménem Theodor Mundstock, který se systematicky (a samozřejmě, že marně) připravuje na nacistický teror, převedl do scénické podoby francouzský herec a režisér Bruno Boeglin. Inscenaci, který ve Francii nedávno získala cenu za nejlepší mimopařížské představení, uvedlo v úterý pražské Divadlo Archa.
Boeglin přesně odstínil význam každodenních rituálů, jako je příprava večeře nebo mytí nohou, pro získání osobní vyrovnanosti. Působivé byly ty okamžiky, kdy Mundstock hovoří se synem svých sousedů Šimonem, nebo výstup, kdy pohřbívá slepici, s níž žil a kterou zabil, než se pokusil o první sebevraždu (jen tělo té slepice mohlo vypadat věrohodněji). Hrůzou z koncentračního tábora se mu už tak vystihnout nepodařilo. Ostrá světla a agresivní hluky plné vykřikovaných povelů brzy ztratily svou působivost, protože je nepodpořila adekvátní jevištní akce. Plně nevyzněl ani závěr s efektní, ale trochu teatrálně se posouvající stěnou, která představovala auto, pod nímž Mundstock zahynul dřív, než mohl skončit v koncentráku.
Boeglinova inscenace jasně ukázala, že i přes jazykovou bariéru může divadlo skutečně zasáhnou, má-li téma. Současně Boeglin předvedl, jak technické prostředky, které Archa má, mohou představení výrazně umocnit.

Alex Švamberk, MF Dnes, 16. 3. 1995