Základní touhy máme stejné
Rozhovor s jedním z tvůrců představení Obnošené sny, výtvarníkem Petrem Niklem

S jihoafrickými herci jste spolupracoval již na projektech V zrcadle a Za zrcadlem. Mohl byste je porovnat s vaším novým společným představením?
 
Základním motivem pro nás bylo společné setkání. Potřebovali jsme takový model hry, který by byl oboustranně čitelný. V prvních dvou projektech jsme různým způsobem zpracovávali pohádku. Letos to budou naše sny. Opustili jsme pevnější příběh, abychom měli prostor k vzájemným kreacím.

Proč jste si vybral oblast Jižní Afriky? Myslíte, že se právě na ní dají ukázat symptomy spojitosti a rozdílnosti kultury evropské a dejme tomu africké?
 
Spíše si Jižní Afrika vybrala nás. Jeli jsme tam v roce 1997 na festival Arts Alive do Johannesburgu. Od té doby spolupracujeme s pěti Jihoafričany, kteří se náhodně přihlásili do dílny, kterou jsme v Johannesburgu připravili. Ani tu dílnu jsme si nevymysleli. Jeli jsme tam s vlastním představením a dílna byla jakousi podmínkou našeho pobytu. Měli jsme z ní strach, ale nakonec to bylo nejlepší, co jsme tam zažili. A spojitost je něco, co je zakódováno všem. Kdo hledá, najde ji všude.

Reflektujete v představení Obnošené sny vlastně ještě nedávnou zkušenost Jihoafričanů s apartheidem? Nakolik je toto téma v současnosti ještě aktuální?
 
Nic takového nereflektujeme. Samozřejmě cítíme jejich zkušenost, jako z nás je cítit zkušenost komunistická.

Bylo zpočátku složité najít společný divadelní jazyk s představiteli zcela odlišné kulturní zkušenosti a historie?
 
Nic jsme nehledali. Všechno se nám rovnou dělo před očima díky jejich spontánnosti. Pro nás jsou obrovskou školou nenucené, ale soustředěné hravosti. Nechali jsme se jen vést jejich energií a snažili se zapomínat na náš osobní problém s přítomností na jevišti.

Hodláte s tímto představením vystupovat i v Jihoafrické republice? A jaké byly reakce tamního obecenstva na předchozí projekty?
 
Proč ne? Všechno záleží na možnostech. V Johannesburgu jsme zažili dvě diametrálně odlišné atmosféry. Oficiální divadlo v centru, kde jsme hráli v malém sále své představení Slunovrat. Tam tvořili publikum intelektuálové z okruhu divadelního festivalu a jejich reakce byly stejné jako u nás. A náměstíčko v Alexandrii, jedné z nejchudších předměstských plechových vesnic, kde jsme hráli asi pěti stům dětem. Tak úžasnou atmosféru jako tam jsem nikdy nezažil.

Děj Obnošených snů se částečně týká hledání hodnot. Vycházíte v tomto směru spíše z pohledu a postoje Evropanů, nebo Afričanů? Obě dvě kultury mají přece jen hodnoty velmi odlišné…
 
Já osobně jsem při hraní s našimi přáteli nabyl té zkušenosti, že základní hodnoty a touhy jsou v podstatě stejné a že vzdálenosti prostoru, času a kultur jsou velmi relativní.

Jiří Hlinka, rozhovor pro Hospodářské noviny, 15. 5. 2001