Petr Kofroň
Petr Kofroň (1955) studoval od roku 1974 kompozici u prof. Aloise Piňose na Janáčkově Akademii múzických umění a navíc byl v letech 1971-79 soukromým žákem Marka Kopelenta. S cílem představovat posluchačům soudobé kompoziční kreace vycházející z linie Nové hudby byl v letech 1983-85 spolu s Miroslavem Pudlákem a Martinem Smolkou u zrodu souboru Agon, který od roku 1995 vystupuje v rozšířeném obsazení pod názvem Agon Orchestra. Jako dramaturg a dirigent se s ním podílel na tematických koncertních řadách: Antologie světové avantgardy (1991-92), Počátky české Nové hudby (1993), Alternativa (1993), Mikrointervalová hudba a počátky dodekafonie (1993), Grafické partitury a koncepty (1994), Hudba newyorkského downtownu (1996-99), Iannis Xenakis (1998), Heiner Goeebbels (1999), John Adams (2000) a Frank Zappa (2000). V roce 2000 připravil několik transpozic skladeb z oblasti alternativního rocku, písně Filipa Topola (Psí vojáci) a Blixy Bargelda (Einstürzenden Neubauten) a po celou dobu se věnoval české Nové hudbě (Marek Kopelent, Jan Klusák, Martin Smolka, Rudolf Komorous, Zbyněk Vostřák, Josef Berg).
Agon Orchestra řídil na domácích pódiích a festivalech i na prestižních pódiích v Evropě a Severní Americe (m.j. Varšaský podzim, Budapešťské jaro, Festival Musique Actuelle v kanadském Victoriaville, Berliner Festwochen, Bang On Can Marathon v newyorkském Lincoln Centre, The South Bank Centre v Londýně). Realizoval řadu snímků jak pro domácí nahrávací studia, tak pro Deutschland Radio Berlin, Sender Freie Berlin, Polský rozhlas, Slovenský rozhlas, Maďarský rozhlas, VPRO v Nizozemí, CBC v Kanadě, Arta Records a Audio Ego. Vedle české soudobé hudby se specializuje na americkou hudbu 20. století, kterou uvedl se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK (Ives, Cage, Glass), ve Státní opeře Praha (Glassův Pád domu Usherů), s orchestrem plzeňské opery (Ives), s Pražskou komorní filharmonií (Adams, Riley), na Maratónu soudobé hudby i na CD (Grafické partitury a koncepty - premiérová nahrávka Cageova díla). V roce 1994 byl spolu se souborem Agon poctěn cenou České hudební rady za interpretaci české soudobé hudby a za tentýž rok získal cenu časopisu Harmonie za nejlepší nahrávku roku. Jeho CD s hudbou J. Cage (Grafické partitury a koncepty) bylo časopisem Stereo & Video označeno za nejlepší domácí nahrávku roku 1996 a scénické provedení Glassovy opery Pád domu Usherů v rámci Pražského jara 1999 vyhlásila anketa Divadelních novin za nejlepší operní inscenaci roku. Vynikající ohlas mělo i Kofroňovo plzeňské nastudování Fibichovy Šárky (leden 2000).
Petr Kofroň a Filip Topol při natáčení CD.
Foto (c) Jiří Volek.
