Ruce z mozaiky (program představení)
Eckert vedl herce k hledání (MF Dnes, 7. 12. 1996)

Plakát k představení
Další představení Rinde Eckerta v Divadle Archa



Ruce z mozaiky

Režie: Rinde Eckert
Účinkují: Jan Wrána, Ondřej David, Petra Lustigová, Lucie Marquezová, Philipp Schenker, Svobodová, Alex Švamberk, Jakub Žáček
Hudba: Jan Wrána, Alex Švamberk, Steve Mackey

Dnešní představení je zakončením pouhých dvou týdnů práce a her. Ze skupinových improvizací vznikl postupně "slovník" obrazů a scén. Své vlastní zkušenosti jsme použili jako materiál k příběhům, z nichž pak vznikla vyprávění, obrazy nebo scény. Tematický rámec představení byl stanoven předem. Téma dílny je dostatečně obecné, aby obsáhlo rozmanitost zajímavých interpretací a zároveň je dostatečně specifické, aby mohlo pokládat pádné politické, sociální a psychologické otázky. Některé části dnešního představení jsou variacemi možností objevených při minulých dílnách v Baltimore, v Seattlu a v Berlíně, které měly stejné tematické zadání.
          Materiál pro toto jediné představení jsme vytvářeli a sestavovali pouze dva týdny, je tedy třeba akceptovat určitý stupeň technické nedokonalosti. Na druhou stranu právě tato nedokonalost často dává představení jistý druh upřímnosti, což může být myslím půvabné.

Rinde Eckert


Dílna Rindeho Eckerta se koná za podpory Suitcase Fund Dance Theatre Workshop, New York, USA.






Eckert vedl herce k hledání

Divadlo Archa věrno svému záměru otevírat okna i dveře do světa netradiční divadelní kultury, pozvalo do Prahy amerického herce a zpěváka, performera Rinde Eckerta. Ten po dvou listopadových představeních Idiotovách variací předvedl i výsledek své čtrnáctidenní dílny, jíž se zúčastnilo osm tuzemských i zahraničních herců
          Jde o typ divadelní práce, v němž na začátku nestojí výchozí text a apriorní představa určité divadelní formy. Obsahově se vychází od nuly, přesněji řečeno od holého tématu či základní situace. Je to tedy typ divadla, v němž proces divadelní tvorby je hlavně a především procesem poznávání sebe sama v reakci na určitý podnět. Tím podnětem je zde rámcová situace obnovy zničené mozaiky, na níž zobrazené ženě chybějí ruce, takže se otevírá volné pole výkladů toho, oč vlastně šlo.
          Výsledkem, nazvaným Ruce z mozaiky, je řada volně spojených etud, v nichž stůl, šest lavic, dva velké rámy s namalovanou oblohou, několik rekvizit a reprodukovaná hudba pomáhají hercům. Ti se vyjadřují především pohybem, jenž tu a tam doplňuje i slovo. Nejde - a v tak krátkém čase snad ani nemůže jít - o žádné velké objevy. Diváci však strávili příjemnou večerní hodinku s upřímným lidským hledáním, podloženým potřebnou mírou divadelního umění.

Luděk Richter, MF Dnes, 7. 12. 1996, (Autor je divadelní režisér, loutkoherec a publicista)