Fotografie z představení



V "Solstici" ožívá rituál a mysterie

Pražské Divadlo Archa k nám přivezlo své představení Solstice, které čtyřikrát předvedlo v rámci johannesburského Arts-Alive festivalu. Je to čisté "performance-theatre", což znamená, že vněm nejsou žádné dialogy.
          Místo textu je tu jen plán - scénář, podle kterého se představení strukturuje a vyvíjí. Základními prvky práce dvou loutkářů (manipulátorů) Jany Svobodové a Petra Nikla jsou rekvizity, loutky, světlo, hudba a v našem případě taky voda a oheň. Vedle vizuálních prvků má svou důležitou roli také zvuk. Ten je právě prvkem, který jako organická součást Solstice působí maximálně na divákovu fantazii.
          Součástí souboru jsou dva čeští hudebníci Vojtěch a Irena Havlovi. On hraje na cello a produkuje fenomenální napodobeniny například hlasu mořských racků, zatímco ona obohacuje náladu svou hrou na klavír a používá bubínky a hlavně zvonky.
Třebaže tohle všechno můře čtenáři znít téměř teoreticky, ba dokonce sterilně, ale touto interakcí vzniká magický realismus, který naplňuje člověka údivem a klade mu otázku: Jak toho dosáhli?
          Zrcadlením světla ve vodě, předměty, které jsou podle starého čínského principu stínohry promítány na bílé plátno, díky obrazotvorné dovednosti loutkářů, začne válet do fantazie, kde se pohybujeme mezi někdy hravými, jindy groteskními obrazy. I když je zobrazeno něco z pravěkého boje mezi vodou a ohněm, je tomu u Solstice nakonec tak, že každý si obrazy nebo příběhy dokončí ve své představivosti. Lidé v publiku si předkládané abstrakce sváží každý svým vlastním způsobem do celku, který hovoří jen k němu samému.
          Celou dobu jsme si vědomi, že Nikl a Svobodová uvnitř pevných hranic bohatě využívají, jak je v programu řečeno, "cítě malých improvizací a interakcí", aby tak přímo komunikovali s publikem. A jak toto téměř devadesát minut dlouhé představení postupuje, jsou divákům technická tajemství stále přístupnější. Vidíme, že "vyvýšenina", na které se objevují miniaturní předměty, je vlastně téměř prázdný, rovný kulečníkový stůl, pokrytý zrcadlem, na kterém se drží několik centimetrů vody. A tento původní a vynalézavý způsob, který mladí herci Divadla Archa kombinují a užívají některé staletí známé postupy, je to, co nás omračuje.
          Solstice je neobyčejné, dokonce jedinečné divadelní představení, které nechává ožít rituály a mysteria - prvky nejstarších divadelních forem, které znamená to jediné: vaše fantazie je zcela otupená Je to tragická situace, kterou můžete napravit jedině vy sám...

Paul Boekkooi, Beeld, Johannesburg, 26. 9. 1997