Svěcení jara
Dokument, který vytvořila osobitá dokumentaristka Jana Ševčíková, zachycuje japonského tanečníka a choreografa Mina Tanaku mezi dvěma premiérami jeho verze Svěcení jara. Jedna se konala v pražském Národním divadle a druhá pod širým nebem na jeho horské farmě v japonském Hakušu. Min Tanaka patří k nejznámějším představitelům světového tance. Byl jedním z prvních tanečníků, kteří světu představili Butó - japonský tanec temnot. Každoročně se na jeho horskou farmu sjíždějí desítky mladých umělců z celého světa, aby podstoupili náročný tréninkový cyklus, kterému Tanaka říká Body Weather - Tělesné počasí. Film Jany Ševčíkové originálním způsobem zachycuje atmosféru této umělecko-zemědělské dílny, probíhající zároveň se zkouškami Svěcení jara.
Režie: Jana Ševčíková. Česká republika, 2002.
Scénář: Jana Ševčíková, kamera: Jaromír Kačer, hudba: Alan Vitouš.
Film je uváděn v anglické verzi s českými titulky.
Starověrci
Černobílý dokument Starověrci vznikal pět let, během nichž režisérka zaznamenávala život lidí přísné víry žijících v rumunské vesnici u dunajské delty. Snímek roste z hlubokého pochopení tamního života, z citlivosti k jeho jinak kráčejícího času. V krátkém úvodu je komentářem zpřehledněna cesta víry z Ruska sedmnáctého století, peripetie lidí menšinového vyznání, z nichž část skončila v dnešním Rumunsku. Jazyku potomků, kteří nesou víru svých předků, rozumíme jako ruštině. Film se poté rozbíhá ve dvou rovinách. Jsou tu obřadné obrazy, kde dominantou je kostel a kříž. Modlitby se opakují, jsme svědky vykonávání obřadu: pokleku pokoře a líbání ikon, úkonů spjatých s narozením dítěte i posledním uložením do země. Ale také výuky dětí základům víry pod širým nebem a náboženských průvodů za vesnici. Obřad je výrazem cesty dovnitř, vědomí toho, že nad současností triumfuje věcnost. Vesnice je místem symbolického společenství ducha, víra je tu dávno zabydlena. Svým respektem k náladě a plynutí místního času tak režisérka pozvedává dokument na úroveň filmové poezie.
Film získal zvláštní cenu ekumenické poroty na 50. mezinárodním filmovém festivalu v Mannheimu a Heidelbergu (2001), byl uveden na festivalu v Rotterdamu (2002) a na festivalu etnografického filmu v Paříži (2002) získal Cenu Maria Ruspoli.
Režie: Jana Ševčíková. Česká republika, 2001
Scénář: Jana Ševčíková, kamera: Jaromír Kačer, hudba: Alan Vitouš, zvuk: Jaroslav Jehlička, Petr Bohatý, Michal Janoušek, Jiří Mergl, Pavel Sádek. Sólo na zvony: Pavel Markelov. Střih: Lucie Haladová.
Film je uváděn v původní ruské verzi s českými titulky.
Jana Ševčíková
Tato osobitá dokumentaristka se narodila v roce 1953 v Praze. Vystudovala režii dokumentárního filmu na pražské FAMU. Jejím absolventským filmem byl dokument Piemule, o životě zapomenuté české vesnice v komunistickém Rumunsku. Dalším jejím dokumentem je "filmová elegie" Jakub, který točila v letech 1986-1991. Oba filmy byly uváděny na mnohých festivalech a přehlídkách.