Fotografie z představení




Teatro Minimo
Edoardo Sanguineti: Novissimum Testamentum
Luciano Berio: A-Ronne

Hudební dokument pro pět herců na báseň Edoarda Sanguinetiho
27. a 28. února 2002 ve 20.00
Představení není vhodné pro děti.

Loutky a režie: Amy Luckenbach
Světelný design: Roberto Jacobacci

Dvě představení výjimečného italského loutkového souboru, která divadelně zpracovávají díla velkých současných italských umělců: básníka Edoarda Sanguinetiho a hudebního skladatele Luciana Beria. Použité loutky jsou unikátní svým vzhledem: ve velikosti dítěte, vyrobeny z látky a papírmašé, což jim umožňuje nabývat realistických, až surrealistických, podob: od samotného básníka Sanguinetiho až po prostitutku. Jejich pohyb se odehrává na černém pozadí, které spolu s projekcemi filmů, fotografií a použitým světlem vytvářejí přízračnou, snovou atmosféru.



V prvním představení loutka v podobě básníka Edoarda Sanguinetiho recituje osobitý básnický testament - prožívá zpětně svůj život spolu s dalšími lidmi, které kdy potkal, uvažuje nad jeho smyslem, oslovuje ty, kteří ho přežijí. V představení jsou použity fotografie Jindřicha Štreita a dalších fotografů.

Druhé představení je loutková podoba skladby soudobé zpívané hudby italského skladatele Luciana Beria, která vznikla na základě básnického textu Edoarda Sanguinetiho. Název A-Ronne vpodstatě znamená "od a do z", neboť "Ronne" bylo posledním písmenem starověké abecedy. Tak jako v básni skrze citace Bible, J. W. Goetha, Danteho nebo Manifestu je i v hudební skladbě přítomen motiv Počátku, Středu a Konce, opakování témat, výrazů a harmonií. Vokalizací textu básně Edoarda Sanguinetiho vzniká "madrigal - divadlo pro ucho", ve kterém poznáváme základní pocity: setkání přátel, hádka na náměstí, konflikt, sen, šílenství.

Zakladatelkou souboru, autorkou loutek a režisérkou představení je americká loutkářka Amy Luckenbach, která spolupracovala např. s Mauricem Sendakem a Philipem Glassem. Za jeden ze svých inspiračních zdrojů uvádí i tvorbu českého Divadla Drak.



Luciano Berio (1925) je jeden z nejvýznamnějších avantgardních skladatelů a hudebních myslitelů 2. pol. 20. století. Zakladatel institutu pro výzkum hudby Centro Tempo Reale, kde okolo sebe soustředil hudebníky a počítačové vědce, kteří měli zkoumat nové skladatelské postupy. Je průkopníkem modernismu a využití elektroniky, nezvyklých metod práce
s lidským hlasem, tzv. "náhodné" hudby a serialismu. Jeho záliba v postmoderní literatuře (Joyce, Beckett) ho vedla k vytvoření několika jevištních děl a k přátelství s Umbertem Ecem a Edoardem Sanguinetim.

Edoardo Sanguineti (1930) je vedoucí postavou tzv. literární "neo-avantgardy", vlivným kritikem a široce uznávaným básníkem. Je autorem esejů o Dantovi, Moraviovi, Gozzanovi a editorem antologie Poezie 20. století. Napsal dva romány Capriccio italiano (1963) a Il giuoco dell'Oca (1967). Byl klíčovým členem Gruppo ´63, jeho dílo bylo zahrnuto do vlivné antologie I Novissimi (1961). V roce 1995 obdržel Feronia Prize.

www.teatrominimo.it