České osudy slovem, obrazem i písní
Pražské Divadlo Archa se ve středu večer stalo místem, kde dvě výrazné postavy naší neznormalizované kultury - Bohdan Holomíček a Vlastimil Třešňák - propustily do světa výsledky své mnohaleté tvůrčí práce. V obou případech se jedná o díla sumarizující osudy samotných autorů, ale zároveň shrnující "příběhy" kolektivní. Ty by se s trochou patosu daly nazvat jako "český úděl"
Monografie fotografa Bohdana Holomíčka obsahuje soubor autorových snímků, vznikajících od konce padesátých let do přítomnosti. Celek vyznívá jako zalidněná kronika té části české společnosti, která se nedala zglajchšaltovat a uzavřít do sériovosti panelákového socialismu. Holomíček byl jakýmsi "oficiálním fotoreportérem" zdejšího disentu a nekonformní kultury.
Druhým křtěným dílem byl román muzikanta, fotografa, malíře a spisovatele Vlastimila Třešňáka s názvem Klíč je pod rohožkou. Soudit, zda tento literární konvolut (bez dvou stránek čítá pět set stran!) se stane skutečně oním českým románem desetiletí (jak o tom mluví jeho nakladatel), je zatím předčasné. Bohatě komponovaný příběh, v němž se proplétají emigrantské osudy autorovy s reminiscencemi na časy policejních šikan (tato část vznikla poté, co Třešňák poznal "své" spisy na StB), však každopádně dokazuje, že možnosti velké epické prózy dosud nepominuly ani v české literatuře. Zajímavé přitom je, že Třešňák - pro něhož psaní představuje jen jednu z řady dalších a pokaždé osobitě zvládnutých uměleckých profesí - byl dosud autorem próz povídkového, případně novelového typu: viz jeho povídky Babylon (1982), Bermudský trojúhelník (1986), novely …a ostružinou pobíd koně (1988) a To nejdůležitější o panu Moritzovi (1989).
Nejnovější obsáhlý text tedy zřejmě vznikl z velké sumy materiálu, který se v autorovi nashromáždil během posledních let, kdy tou jistě nejvýznamnější událostí byly Třešňákovy nepravidelné návraty do mytizovaného Karlína. K této začouzené, putykami čpící periférii jako by byl znovu a znovu navíjen: právě odsud se bere i podstata jeho neromanticky básnického pohlednu na svět.
V Arše vystoupil Třešňák na hodinovém koncertu v doprovodu rómské hudební rodiny Kormanů, jejíž domovské právo spadá rovněž do Karlína. S nimi hraje již od sedmdesátých let a "etnický jazz" (tím rómští muzikanti zabarvují Třešňákův civilní, ale neobyčejně sugestivní zpěv), potvrzuje žánrovou nezařaditelnost jeho hudební výpovědi. Žádný div, že na rozdíl od písní mnohých kolegů, nezaznívají ty Třešňákovy v podání jeho publika. Jsou totiž natolik nepísničkové, od zpěvných melodií odpoutané, literátské a náročné, že zlidovět ani nemohly.
Třešňákův román, stejně jako fotografickou knihu Bohdana Holomíčka vydalo nakladatelství Viktora Stoilova Torst. To v Arše rekapitulovalo pět let své činnosti, pro českou kulturu tak mimořádně významné.
Jiří Peňás, Lidové noviny, 15. 9. 1995