Prokop zůstává bez konkurenta
Máme výborného zpěváka, na kterého bychom kvůli politice málem zapomněli: Michala Prokopa. Ve čtvrtek oslavil třicet roků v rocku ve vyprodaném pražském Divadle Archa, do něhož zavítaly i špičky jeho "rodné" ODA.
Po projekci černobílého filmu z přelomu roku 1968/69, který připomněl dřevní sestavu Framus Five, Prokop nasadil tři největší "pecky" z alba Kolej Yesterday: titulní skladbu, Až si pro mě přijdou a Bitvu o Karlův most. Odzpíval je elegantně a suverénně, se soulovým prožitkem; doprovázel ho vyhraný a spolehlivý Etc… Band s hostujícím houslistou Janem Hrubým. Pak dostali prostor hosté. Vladimír Mišík odehrál blok svých písní včetně Lady Vamp nebo Variace na renesanční téma a sourozenci Ulrychovi vkusně a folklorně konstatovali, že člověk může zpívat tiše, a přece je to slyšet.
Další Prokopovou doprovodnou kapelou bylo komorní Nutrio, jež spolu se zpěvákem vytvořili kytarista Luboš Andršt a opět Hrubý, která se "prolnul" i do další sestavy, jeho srdci zřejmě nejbližší. Ta zahrála skladbu Nádraží a další keltsky zabarvené písně z nedávno vydaného alba Černý ovce, na němž Prokop zpívá šest věcí. Poslední příspěvky patřily bluesovému "framusáckému" období: na pódium přišla sestava s kytaristou Lubošem Andrštem, basistou Jiřím Veselým a všudypřítomným Janem Hrubým. Ve starých bluesových číslech, vypůjčených třeba od Muddyho Waterse, se ukázalo Prokopovo bytostné sepětí s muzikou, která se mu "zadřela" pod kůži. V závěru si zpěvák zavzpomínal na píseň Nic ve zlým, nic v dobrým (ze stejnojmenného alba, které právě vychází v přepisu na kompaktní desku), a kapela ještě před půlnocí vychrlila staré rhythm & blues, jež jí tak skvěle sedělo.
Na rozdíl od jiných veteránů, monotónně zastoupených ve všelijakých anketách, je Prokop hlasově neopotřebovaný a jeho zpívání má šťávu. Každý z jeho občasných koncertů dokazuje, že Prokopův sytě prozrálý "raychrarlesovský" hlas v téhle zemi zatím nemá sobě rovného protihráče.
Vladimír Vlasák, MF Dnes, 31. 1. 1998