Divadlo Vizita
To nejlepší nakonec (Divadelní noviny)
Fotografie z představení
Záznam představení Koňská hřivna na internetu
Tancovačka (23. 6. 2001)



Divadlo Vizita
 
Divadlo VIZITA je na české divadelní scéně ojedinělým souborem, který od svého vzniku v roce 1981 soustavně zkoumá možnosti improvizace a spontánní tvorby.
 
V prvních pěti letech své existence se VIZITA zabývala "vyprávěným" divadlem, variacemi na předem dané téma a předem daný syžet, které byly při každém představení obráběny vždy znovu a nově podle momentální kondice a konstelace na jevišti i v hledišti. Každý rok VIZITA uvedla jeden titul. Od roku 1986 se VIZITA věnuje "čisté" improvizaci, tedy spontánní tvorbě z "nulového bodu", kdy aktéři nemají před vstupem na jeviště o průběhu představení dohodnuto nic závazného. VIZITU zajímá přítomné bytí.
 
Jediným pravidlem tohoto zcela improvizovaného vystoupení je dát se plně do služeb přítomného okamžiku. Aktéři jsou přesvědčeni, že mezi živoucími bytostmi na jevišti a v hledišti existuje neustále pulzující energetické pole, v němž je možno se skutečně svobodně pohybovat právě vnitřní otevřeností, jen na základě naprosté vnitřní otevřenosti, na základě odbourávání obvyklých pseudojistot. Proto nepoužívají žádný předem připravený scénář. Tématem VIZITY je skutečná PŘÍTOMNOST, která obecenstvu umožňuje nahlédnout představení jaksi "zevnitř", stát se nejenom přihlížejícím příjemcem, ale vnitřně aktivním účastníkem. Aktéři nechtějí oslňovat virtuozitou, snaží se probudit vnitřní svět divákovy fantazie. Jde o pokus zakusit společnou zkušenost. Jejich představení se podobají jakémusi fantasknímu obřadu.
 
Spojnici mezi všemi aktivitami VIZITY představuje divadelník Jaroslav Dušek, který VIZITU spoluzakládal a s různými partnery zkoumá možnosti otevřené hry. Intenzivní zájem o tuto oblast ho přivedl v roce 1987 až do učitelského stavu, kdy se na tzv. lidové konzervatoři v Praze stal asistentem profesora Ivana Vyskočila, průkopníka a hlavního teoretika otevřené dramatické hry v České republice, uměleckého šéfa Divadla Na Zábradlí v první polovině šedesátých let, poté šéfa a protagonisty Nedivadla. Profesor Vyskočil je dnes vedoucím katedry autorské výchovy a pedagogiky na DAMU.
 
Jaroslav Dušek je vedoucím dramatického oddělení státní konzervatoře Jaroslava Ježka v Praze, školy, která se věnuje i alternativním uměleckým formám. Vedle toho píše pro rozhlas, televizi, divadlo a film, režíruje a hraje.
 
Jakékoli snahy nějak zachytit a zdokumentovat činnost VIZITY narážejí na problém, že VIZITA žádné představení nikdy neopakuje. Každé představení se odehraje pouze jednou, je současně premiérou i derniérou. Nikdy nelze předem vědět či zaručit, o čem a jak bude VIZITA hrát. Každé představení je řešeno jinak scénicky i světelně, jednotlivé příběhy se odehrávají pouze jednou, každý záznam (recenze, fotografie či video) je tedy nenávratnou minulostí, která o budoucím představení vlastně nic neříká.
 
Škála VIZITY sahá od vyprávěných rozhlasových improvizací, přes jevištní hudebně-pohybově-mluvené produkce, v nichž VIZITA hraje jednak česky, jednak v umělé řeči, až po scénické rituálně-hudebně-světelně-pohybové akce beze slov. VIZITA se snaží tvořit jednotlivá představení z ducha a s duchem místa, kde se představení uskutečňuje.
 
Český rozhlas, stanice Praha uvádí pravidelný cyklus VIZITA v divadle VIZITA, kde přenáší v přímém přenosu spontánně vytvářenou rozhlasovou hru (za jednu z her tohoto cyklu získala VIZITA cenu za improvizaci na festivalu Prix Bohemia 1993, hlavní cenu v kategorii dramatické dílo Prix Bohemia 1994 a Stříbrný diplom n mezinárodním festivalu rozhlasových her Prix Futura Berlin 1995).
 
V Praze hraje VIZITA v Divadle Archa, dále v různých městech a místech České republiky (pravidelně Západočeské divadlo Cheb, českobudějovické Divadlo Pod čepicí, olomoucké Divadlo hudby).
 
Vystoupení mimo Českou republiku:
 
1993 - týden Prahy v belgickém Gentu
1994 - týden Prahy v Antverpách
1994 - týden Prahy ve Stockholmu
1996 - 8. mezinárodní festival experimentálního divadla v Káhiře
 
Homepage: http://www.velarium.cz/vizita/




To nejlepší nakonec
 
Jaroslav Dušek a jeho spoluúčinkující v divadle Vizita mají svým způsobem smůlu. Jejich totální improvizace je z hlediska divadelní kritiky tvar natolik neuchopitelný, že se o Vizitě píše - když už- jen jako fenoménu, zatímco jednotlivá konkrétní představení nenávratně mizí do zapomnění. A tak i při vědomí jisté pošetilosti takovéhoto počínání cítím potřebu připomenout právě jedno konkrétní vystoupení Jaroslava Duška a Pjéra Lašéze - to, které se pod titulem Únos harfeníka odehrálo v Arše v úterý 5. října a bylo mým zatím nejpříjemnějším divadelním zážitkem nové sezóny (a také nejpovedenějším vystoupením Vizity v uplynulé pětiletce - tedy alespoň z těch, která jsem viděl na vlastní oči).
 
Vizita tentokrát opravdu hrála o harfeníkovi (pro nezasvěcené: bylo by velmi naivní podle titulu usuzovat, co se bude na scéně skutečně odehrávat). Nemá smysl se zesměšňovat pokusem o převyprávění příběhu harfeníka se srdcem na dlani, sužovaného kromě jiného oidipovskými problémy a nenaplněnou touhou stát se účetním. Není to dost dobře možné a konec konců o to zas tak úplně nejde; kdo někdy Vizitu viděl, ví o čem mluvím. V každém případě je hodna obdivu už jen sama schopnost vymyslet přímo na jevišti příběh sice absurdní a obžerně košatý, ale přesto svým způsobem konzistentní a uzavřený - a současně jej okomentovat, zparodovat a doplnit písněmi (rovněž improvizovanými). Tradičním základem představení - a tím, co především činí Vizitu vizitou - je ovšem rozvíjení a lomení příběhu prostřednictvím asociativních přískoků a překvapivých logických kotrmelců: triáda harfeník-harfena-Harapes s následujícím přesunem k baletu budiž uveden - jako jedna z mnoha - především pro svoji stručnost a zapamatovatelnost. Vedle Duška se ale tentokrát přímočařejšími a syrovějšími vsuvkami výrazněji prosadil i nový člen Vizity Pjér Lašéz (byť se především věnoval hudebnímu doprovodu, ve Smrti harfeníka vzhledem k "muzikálovému" pojetí obzvláště významnému).
 
Oproti běžným zvyklostem tentokrát Jaroslav Dušek hned v úvodu vyprovokoval ke spoluúčasti i publikum - a pak předvedl virtuózní balancování mezi verbálními vtahováním diváků do hry a zábavným krocením případných pokusů o rušivou exhibici. Měl také trochu štěstí. I ten nejaktivnější dobrovolný spolupracovník, "pan Šimpl" z první řady, se docela slušně ovládal: své proužkované sako sice ukázal nejméně desetkrát, neprosazoval se však natolik důrazně, aby představení skutečně naboural.
 
A úplně nakonec: bylo vyprodáno. Optimisticky doufám, že se o trvale rostoucí zájem o Vizitu zasloužila především její unikátní tvorba a ne jen osobní "zviditelnění" Jaroslava Duška skrze účast v problematických, byť co do masové přijatelnosti nesouměřitelných projektech typu Pelíšků.
 
Vladimír Mikulka, Divadelní noviny, 2. 11. 1999