Recenze taneční publicistky Niny Vangeli
Fotografie z představení




Déja Donne: In Bella Copia (Čistopis)

Přijde den, kdy objevíme že nejsme sami sebou, ale jsme někým, kým bychom správně měli být. Přijde den, kdy se odvážíme svléknout a s ironií uvidět postavu, kterou jsme nazývali já. Vysmát se její síle, jejím jistotám a pravdám, její surové naivitě.

Přijde den, kdy se ohlédneme a ucítíme ještě tolik bolesti, že přestaneme předstírat. Vzbouříme se k nahotě a k "ČISTOPISU" nás samých.




Déja Donne
V roce 1996 založili Simone Sandroni a Lenka Flory mezinárodní skupinu současného tanečního divadla a nazvali ji DÉJA DONNE. Premiéra prvního představení skupiny (DEJA DONNE) byla uvedena v belgickém Gentu v roce 1997.

Aria Spinta, druhé celovečerní vystoupení skupiny vzniklo v roce 1999 a bylo koprodukováno významnými zahraničními divadly a festivaly (La Filature Mulhouse, deSingel Antwerp, Hebbel-Theater Berlin a Internationales Sommertheater Hamburg). Premiéra se uskutečnila na půdě La Filature Mulhouse ve Francii v červnu 1999. Za svoji téměř tříletou existenci byla Aria Spinta uvedena v 15 státech Evropy a v USA. Svoji slavnostní 100. reprízu oslaví v březnu 2002 v rámci Blickfelder Festival v Zürichu.

In Bella Copia, současné a nejnovější představení vzniklo ve spolupráci s Luzerntanz am Luzernertheater, Stadschouwburg Brugge, BRUGGE, kulturní město Evropy 2002 a Hebbel-Theater Berlin. IN BELLA COPIA byla doposud uvedena v Luzernu, Harlemu, Strasbourgu, Ferrare, Bari a Lecce. Po české premiéře v Divadle Archa se chystá do Berlína, Norimberka, Milána, Brugge, Torina, Bristolu a Londýna.

Světovou premiéru uvedla Luzernská opera 19. října 2001.
Česká premiéra: 30. ledna 2002 v Divadle Archa


Choreografie & režie: Lenka Flory & Simone Sandroni
Tvorba & interpretace: Simone Sandroni - Itálie, Ondřej Vajsar - ČR, Jiří Málek - ČR, Lea Čapková - ČR, Masako Noguchi - Japonsko, Barbara Toma - Nizozemí/Itálie, Jan Beneš - ČR
Hudební dramaturgie: Gaetan van den Berg - Belgie
Hudba: Bruno de Franceschi - Itálie
Interpretace: Tacitevoci Ensemble
Dekorace: Lenka Flory, Simone Sandroni, skupina
Kostýmy: Lenka Flory - ČR
Světelný design: Vincent Longuemare - Francie
Technika: Robert Štěpánek - ČR
Grafika: Pavel Škoda - ČR
Fotografie: Dragan Dragin - Jugoslávie
Poděkování: Thibault van Cranenbroeck, Dominique Baguette, Andrew Dunscombe
Produkce: Deja Donne
Koprodukce: Luzerntanz am Luzernertheater /Švýcarsko, Stadschouwburg Brugge / Belgie, BRUGGE 2002 / Belgie, Hebbel-Theater Berlin / Německo
Podpora: Stadschouwburg Haarlem / Nizozemí, Teatro Comunale di Ferrara / Itálie, Dance Theatre Workshop New York / USA, Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha, ČR






Recenze taneční publicistky Niny Vangeli

Provokativní taneční polemika s neřestí, egoismem a privátní agresí. Ironická show pracující s kontrasty proměn jeviště v zákulisí, světla v stín, intimity v exhibici, moci v bezmoc. Tanečníci jsou pány nad prostorem i světlem - sami určují, co zůstane skryto a co vystaveno v záři reflektorů. S tímto osobním úkolem (a mocí) sehrají pro nás teatrum vitae s odvahou afrických misionářů, zatančí rychlostí akčních hrdinů a dojmou obrazem navždy ztraceného panenství. Jako ve středověké frašce - rvačky, sex a žádná milost. Žádná kladná postava. V mistrovsky vystavěných situacích se pohybují bizarní narcistní figury ovládané chtíčem a touhou po pozornosti. V nevyslovené, hořké naději dospěje jejich kus k morálnímu paradoxu našich těl - jsou příslovečnými nádobami hříchu, a v bezbranné nahotě obrazem nevinnosti, vytouženým "čistopisem nás samých".

Nina Vangeli