Fotografie z představení
Další představení Divadla Husa na Provázku v Divadle Archa
Divadlo Husa na provázku, Brno
Eva Tálská: Se mnou smrt a kůň
Hrají: Roman Slovák a Jan Zrzavý společně představují hlavní postavu hry, v ostatních postavách vystoupí další herci Divadla Husa na provázku: Alena Ambrová, Michal Bumbálek, Radim Fiala, Vladimír Hauser, Ivana Hloužková, Gabriela Ježková, Dita Kaplanová, Kateřina Šudáková, Eva Vrbková, Pavel Zatloukal. Dále hrají členové Studia Dům: Jana Černá, Aleš Kuchař, Tomáš Pavčík, Petr Reif, Eduard Uličný, Kateřina Zdubová a host Josef Buchta.
Scénář a režie: Eva Tálská
Dramaturgie: Radan Koryčanský
Dramaturgická konzultace: Bořivoj Srba
Hudba: Lenka Foltýnová
Hudební spolupráce: Jaroslav Šťastný
Scéna a kostýmy: Jana Zbořilová
Výtvarná spolupráce: Marie Jirásková
Pohybová spolupráce: Petr Šmolík
Akrobatické konzultace: Jaromír a Marcela Joo
Dále spolupracovali: Zdeněk Kopřiva, Antonín Maloň, Antonín Hančl, Alena Ambrová, Petr Alexander, Zdeněk Král
Zvláštní poděkování za odpornou pomoc patří řediteli Jaromíru Joo a jeho Cirkusu JO-JOO.
Premiéra se uskutečnila 15. 3. 1999 ve velkém sále Divadla Husa na provázku na Zelném trhu 9.
Premiéru inscenace Se mnou smrt a kůň jsem zažíval podobně jako poslední metry před a za cílovou čarou po mnohakilometrovém běhu - s úlevou i radostí. Jako každé přirovnání, je i tohle nepřesné. Především proto, že zkoušení rozhodně nelze přirovnat k běžeckému zápolení. Tempo bylo pomalé, váhavé. A k hrubě naznačenému směru trasy vedlo mnoho cest. Já, sběratel map a sestavovatel itinerářů, jsem byl v paletě obrazů několikrát ztracen, párkrát překvapen náhlým vybočením z cesty. Přál jsem si slovo, ne to, co by nutně muselo z jeviště zaznít, ale slovo třeba jen myšlené, avšak konkrétní, dopředu nastiňující a upřesňující lyrické jevištní obrazy. Slovo, ze kterého by nešlo odbočit. Byť byly okamžiky, kdy jsem byl optimistou jen násilím, věřil jsem, že cíl nemineme. A pár posledních dnů před jeho dosažením jsem byl přesvědčen, že doklopýtáme i za upřímného potlesku obecenstva. Mé přirovnání pokulhává i v tom, že pro nás, na rozdíl od běžců, není důležité jak se k cíli dostaneme, ale co nabídneme obohaceni putováním. Jen to zajímá diváky. Přes chvíle posedávání po pařezech, patří výsledný tvar inscenace k mým nejoblíbenějším.
Když jsem poprvé viděl, co dokáže Gábina na svislém laně a na hrazdě, co ostatní na laně vodorovném - zatajil se mi dech. I při prvních reprízách, kdy jsem tyto akrobatické kousky viděl poixté, se mi dech ztišil. V těch několika málo minutách se koncentruje bezpočet hodin tréninku a výcviku gymnastiky, akrobacie a artistiky, houževnatosti, tvrdosti i trpělivosti. Klobouk dolů. A nejen před těmi nebezpečnými čísly. Vždyť co si musela odtahat a odnosit hlavní postava - Roman a jeho alter ego Honza…
Měl jsem sen, v němž kráčím ulicí a pískám si hlavní hudební motiv… Hudba krásná a chytlavá, kterou jsem před premiérou nebyl sto zaplašit.
Hrdinům jednotlivých příběhů semletým nenávistí, nevěrou, závistí i zlomyslností je vždy jejich osud navrácen gestem černé postavy… Ne, to není tragické. Smutné? Ano. Smutné smutkem, který věří na lepší, který volá mezi případnými jednotlivými potlesky po hlubokém tichu.
Radan Koryčanský
Text z programu vydaného Divadlem Husa na provázku, Brno.