Ohlasy z tisku
"…Zdařilá je scéna, ve které anděl vede loď jezuitů bezpečně do Kantonu. Tehdejší pokus o spojení křesťanství s myšlenkami Konfucia selhal, v Arše se propojení Číny a baroka vydařilo." Hodnocení: 90 bodů z maximálně možných 100.
Kateřina Kolářová, MF Dnes, 2. října 2001
"…Tři první dějství však překvapila vypjatým emocionálním působením. Nečekaně aktuální silou zazněl hlas herečky čínského divadla Feng-Jün Song, která žije v Praze. Přemítala o tom, proč lidé opouštějí svou vlast a žijí mezi těmi, s nimiž nemají společné ani dějiny, ani řeč. Smršť obrazů, pohybu a barokizující hudby Petra Hromádky vyvolávající představu bouřlivé cesty jezuitů po moři se sama podobá modlitbě za lidstvo na kocábce zvané svět. Sugestivitu násobí zpěv a vlnivý pohyb Terezy Roglové jako ženy-lodě, stejně jako něžně bizarní anděl v podání Mariky Krist."
Eva Jeníková, Zemské noviny, 6. října 2001
"Marné tázání nebes však živé je a současné také … Režie J. A. Pitínského je přeplněná nápady, vynikajícími nápady. Některé scény vyznívají nesmírně poeticky (tanečně akrobatická scéna na přijetí u císaře i další)."
Petr Pokorný, Hudební rozhledy, č. 11
"… Stříbřitá mnohodílná panó, rámující, zakrývající, rozhýbávající prostor úzkého zadního jeviště jsou kompletním univerzem, do značné míry soběstačným. Ve své asketické strohosti a symetrii jsou místy až ozvěnou inscenací Roberta Wilsona. Zejména v těch momentech, kdy režie čistým obrazem navazuje na scénografii. Takovým momentem je například cesta řeholníků po moři. Typově skvěle vybraní zpěváci v hnědých řeholních rouchách se ostrými konturami vydělují na jasně nasvětleném bílém pozadí, podobně jak to známe z Wilsonových inscenací. Symetrické rozložení jejich postav v pravidelných rozestupech a v linii, sledující výtvarnou logiku scény se mění po fázích z klidového po dramatičtější, jako bychom listovali nějakým zajímavým albem, wilsonovským albem. …Sugestivním obrazem však je melancholicky dobyvačná příď lodi s heroickým sošným bílým krunýřem ňader, zpívající barokní árie jako siréna, zapomenutá, marná příď, která usedla na mělčinu a dlouho-dlouho tu sedí zapomenutá, zatímco na opačném konci scény dokonale kulatá čínská holčička v červeném dlouze houpá a houpá svým bílým kulatým lampiónem na dlouhém bambusovém bidle."
Nina Vangeli, Divadelní noviny, 16. října 2001
Podpořili: